Menu

Bob obecný

Význam bobu v zemědělské praxi

Bob obecný (Vicia faba L.), spolu s ostatními luskovinami, má v ekosystému na orné půdě vyjímečné postavení, které je dané jeho schopností poutat vzdušný dusík na základě symbiózy s bakteriemi rodu Rhizobium. Patří k plodinám zlepšujícím úrodnost půdy, má příznivý vliv na její strukturu a mikrobiální zralost. Zároveň je svým olistěním a stavbou porostu dobrým konkurentem vzcházejícím plevelům.
Bob je krmnou plodinou pěstovanou jak na zrno, tak k produkci kvalitní píce. Zrno je oceňováno jako bílkovinný komponent krmiv pro vysoký obsah N – látek (31-33%) a významné je i vysoké zastoupení nepostradatelných aminokyselin. Dobrým předpokladem pro širší využití v krmivářství jsou nové odrůdy se sníženým obsahem antinutričních látek v osemení. Vedle produkce zrna se část ploch využívá k výrobě píce, kdy zároveň může tento porost sloužit jako vhodná krycí plodina pro víceleté pícniny a kmín. Zařazení bobu do letních směsek se doporučuje jen v oblastech s vlhčím klimatem, protože bob má vyšší HTS než ostatní luskoviny a potřebuje v době vzcházení více srážek k rovnoměrnému zapojení porostu.

Odrůdová skladba

Sortiment odrůd firmy SELGEN a.s. v současné době zastupují nejen klasické barevně kvetoucí odrůdy indeterminantního typu ( STABIL a MERKUR), ale i nové bělokvěté beztaninové formy bobu. První bělokvětá odrůda MERLIN byla povolena v roce 2001 a další novošlechtění v roce 2002 pod názvem MISTRAL. Při volbě odrůdy je pro zemědělce rozhodující oblast pěstování a jeho účel. Zatímco nižší rané typy s krátkou lodyhou slouží k produkci zrna nebo jako krycí plodina, vyšší klasické odrůdy mají všechny předpoklady pro využití i na píci.

Agroekologické požadavky – doporučená agrotechnika

Bob je ze všech luskovin nejnáročnější na pedoklimatické podmínky, je rostlinou dlouhého dne. Nejlépe se mu daří v oblastech s mírným, spíše chladnějším podnebím s dostatkem srážek a dobrou zásobou vody v půdě. Nároky na teplo nemá bob vysoké, klíčí při 3 – 4 oC a mladé rostliny snášejí jarní mrazík do – 4oC. Na vláhu je bob velmi náročný a citlivě reaguje na její nedostatek. Optimální jsou pravidelně rozdělené srážky v období od začátku kvetení až do dozrávání. Na půdu je bob náročný, nejvhodnější jsou těžší půdy, jílovitohlinité až hlinité v nevýsušných polohách kukuřičné, řepařské a bramborářské oblasti. Nároky na zařazení v osevním sledu a předplodinová hodnota je obdobná jako u jarních pelušek. Pro jeho příznivý vliv na fyzikální stav půdy a fytosanitární účinek jej řadíme nejčastěji mezi dvě obiloviny. Nejvhodnější následnou plodinou je ozimá pšenice, která dokáže využít předplodinovou hodnotu bobu. Neméně důležitá je skutečnost, že tato plodina zanechává půdu s dobrou zásobou živin, 10-30% asimilovaného vzdušného dusíku zůstává v půdě k dispozici následné plodině. S ohledem na riziko rozšiřování půdních chorob dbáme na to, aby se množitelský porost nepěstoval po sobě dříve než za 4 roky. Půdní reakce pro bob by měla být neutrální až slabě kyselá.

Zárukou pěstitelského úspěchu je zdravé, mechanicky vytříděné osivo s vysokou biologickou hodnotou. Osivo musí z hlediska čistoty a klíčivosti odpovídat normě. Sledovaným parametrem u osiva bobu je procento výskytu semen napadených houbou Ascochyta fabae (strupovitost bobu). Moření osiv jarních odrůd bobu nebylo v minulosti příliš obvyklé, ačkoliv při nebezpečí zvýšeného výskytu Ascochyty ssp., Fusaria ssp., Pleospory herbarum a některých dalších patogenů lze použít přípravky s účinnou látkou jako je thiram nebo fludioxonil. Taková mořidla jsou zatím zaregistrována pouze pro hrách.

Příprava půdy se neliší významně od postupu u ostatních jarních luskovin. Po sklizni předplodiny, kterou je nejčastěji obilovina, je třeba provést podmítku a na podzim kvalitní hlubokou orbu. Při jarní předseťové přípravě půdy je nutné se vyvarovat utužení půdy, jež by vedlo k rozvoji kořenových chorob. Proto je vhodnější i z hlediska zachování půdní vláhy minimalizovat polní operace použitím kompaktoru. Bezprostředně před výsevem prokypříme půdu do hloubky seťového lůžka,tj. 8 cm. Kůlovitý kořen má schopnost se vypořádat i s hrudovitostí a vyšší půdní vlhkostí, kterou dokáže využít ke svému rozvoji.

Bob se seje v čisté kultuře, optimální výsevek při pěstování klasických odrůd na semeno je 450 – 500 tisíc klíčivých zrn a 600 – 700 tisíc u nízkých bělokvětých odrůd. Výsevné množství stanovíme na základě hmotnosti 1000 semen (HTS běžně od 450-600 g), užitné hodnoty osiva (klíčivost x čistota ) a normovaného počtu semen na ha. Běžné jsou výsevky od 250-350 kg. Bob sejeme co nejdříve na jaře do řádků širokých 15-25 cm a do hloubky 6-8 cm. Bob snáší přízemní mrazíky do -40C. Pozdní setí vede k poklesu výnosů, rovněž se nedoporučuje mělčí výsev, protože zakořenění je slabší a rostlina potom nemá potřebnou stabilitu, nutnou pro odolnost proti poléhání.

Zároveň může dojít k retardaci preemergentními herbicidy. Po zasetí je zapotřebí pozemek za příznivého počasí uválet.

Při hnojení bobu je nutno brát v úvahu jeho specifické zvláštnosti, především schopnost symbiotické fixace dusíku a schopnost přijímat živiny z těžko rozpustných sloučenin. Vyšší hladina minerálního dusíku v půdě snižuje tvorbu i aktivitu kořenových hlízek a tím omezuje příjem dusíku z ovzduší. Bob dovede znamenitě využít staré půdní síly, takže o výši výnosu zpravidla rozhoduje úroveň hnojení v celém osevním sledu. Při hnojení semenářských porostů by měl být určující agrochemický rozbor půdy. Hnojiva ve středních dávkách lze aplikovat při předseťové přípravě půdy v dávce 20 – 30 kg P/ha a do 50 kg K/ha, vyšší dávky draslíku nejsou příliš vhodné kvůli negativnímu vlivu na klíčení. Hnojení dusíkem není zpravidla nutné, lze použít startovací dávku do 20 kg/ha v případě nízké zásoby pohotového N. Tato plodina je vděčná za organické hnojení, na rozdíl od hrachu snáší i přihnojení chlévským hnojem.

Bob je nejčastěji zaplevelován jednoletými dvouděložnými pleveli a jednoděložnými travami. Protože na počátku vegetace je konkurenční schopnost bobu slabší, je nutné u semenářských porostů přistoupit k účinnému chemickému hubení plevelů, zvláště v prvních týdnech po zasetí. Přitom je nutné podle možností využívat také agrotechnické zásady při jarní přípravě půdy. Nejspolehlivějším chemickým opatřením proti dvouděložným plevelům je preemergentní postřik jedním nebo kombinací herbicidů, např. Topogard 50WP s Commandem 4EC a řadou dalších. Při pravidelném výskytu lipnicovitých plevelů je účelné použít graminicidy v době, kdy trávy mají 2 – 4 listy a bob je na začátku intenzivního růstu, tj. 15 – 20 cm vysoký. Postemergentní hubení dvouděložných plevelů je metodicky náročné, protože bob je v tomto období vůči chemikáliím citlivý. Je zapotřebí postupovat podle metodik, tj. použít vyšší dávky vody, trysky tvořící kapky v průměru nad 0.5 mm, ošetřovat za slabého slunečního svitu při teplotě do 22 oC. Bob neošetřujeme bezprostředně po děšti, protože dochází ke smývání ochranné voskové vrsty na listech. Nejvhodnější používané herbicidy a další informace lze vyhledat v aktuálním Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin. Porost určený na píci zpravidla chemicky neošetřujeme.

Nejvážnější příčinou úbytku a poškození rostlin během vegetace jsou choroby a škůdci. Vyšší výpadek rostlin při vzcházení u bělokvětých odrůd je dán absencí taninu, který plní v životě rostlin úlohu obrany proti chorobám a škůdcům zejména v tomto raném období. Z chorob přenosných semeny se nejčastěji setkáváme s bakteriózami a patogenními houbami jako jsou Ascochyta, Fusarium, Alternaria, Cladosporium. Mořením osiv lze snížit nebezpečnost bakterióz a většiny houbových chorob. Nejefektivnější ochranou proti strupovitosti (Ascochyta fabae) je i nadále výsev certifikovaného osiva.
Komplex kořenových a krčkových chorob (Fusarium sp., Phomopsis fabae, Pythium debaryanum, Rhizoctonia solani) se může projevit jak na právě vzešlých, tak na vývojově starších rostlinách černáním báze lodyhy a vadnutím listů. Jde o choroby dispoziční, projevující se především u porostů oslabených nevhodnou agrotechnikou jako je například pozdní a mělký výsev, špatné dávky herbicidů, výsev bobu brzy po sobě nebo umístění na trvale zamokřený pozemek.
Hnědá skvrnitost (Botrytis fabae) se projevuje drobnými rudohnědými skvrnami, které se za vlhkého, teplého počasí mohou zvětšovat a přejít v agresivnější fázi této choroby. Napadá především přehoustlé porosty a způsobuje defoliaci až odumření celých rostlin. Chemická ochrana během vegetace je možná s využitím registrovaných fungicidů, i když v zemědělské praxi to není běžné pro neuspokojivou účinnost.
Na bobu se vyskytuje i celá řada viróz, jedná se vždy o komplexní napadení několika druhy virů. Účinnou ochranou je především prostorová izolace od porostů jetelovin a včasná chemická ochrana proti přenašečům viróz, tj. proti mšicím a třásněnkám. Protože poškození savým hmyzem rovněž otevírá cestu ostatním patogenům, je efektivní tento postřik provést. Silněji jsou napadány beztaninové bělokvěté odrůdy, proto je třeba zejména těmto porostům věnovat pozornost a včas je ošetřit insekticidy.
V teplejších oblastech může být porost poškozen výskytem rzi bobové (Uromyces fabae). Ochranou je včasný výsev a výběr odolnější odrůdy, fungicidy proti rzi u nás nejsou zatím povoleny.

Ze škůdců je zapotřebí sledovat výskyt listopase čárkovaného, který je škůdcem na listech vzázejících rostlin, přičemž jeho larvy vyžírají kořeny a hlízky. Jeho aktivitu omezuje nižší teplota a při větším napadení je chemický postřik nezbytný do fáze 3-4 pravých listů. Třásněnky – svým sáním poškozují vrcholy rostlin, poupata, květy i mladé lusky a přenášejí některé virové choroby. U semenářských porostů je nutné chemické ošetření, které je zároveň účinné i proti dalšímu savému škůdci bobu – mšici makové. Dospělci jsou černé barvy, vlivem jejich silného sání se listy i lusky deformují a jsou nebezpečnými přenašeči viróz.

Zrnokaz bobový – způsobuje pokles klíčivosti napadených semen, znehodnocuje osivo i tím, že otvory způsobené larvami jsou branou pro vstup houbových chorob. Likvidace v porostu je obtížná, nejúčinnější je postřik v době květu vhodným chemickým přípravkem za dodržení aplikačních zásad s ohledem na včelstva. Ve skladech je možno hubit škůdce plynováním.

O termínu sklizně bobu rozhoduje způsob jeho pěstování. U porostů určených k výrobě kvalitní objemné píce je nejčastěji využívána metoda sklizně celých rostlin systémem silážování drtě, tzv. metoda GPS. Principem této metody je sklizeň nadzemní části rostlin a její rozdrcení speciální sklízecí řezačkou s vícenožovým bubnem tak, aby došlo k narušení zrn. Optimální doba sklizně je tehdy, když sušina drtě dosáhne 35-40%. Monokulturně pěstovaný porost je na počátku žluté zralosti, kdy semena jsou pevná a lusky ve spodní třetině již černé. Tato sklizňová technologie zaručuje produkci kvalitní, vysoce bílkovinné krmné píce pro skot s výnosem až 1,6 t dusíkatých látek z hektaru. Důležitým faktorem je dokonalé konzervování silážní drtě. Výhodou této metody je snížení nákladů v důsledku úspory pesticidů a včasné uvolnění pozemku pro pěstování následné plodiny.
Další způsob pěstování bobu, jako krycí plodiny pro podsev jetelovin, vyžaduje snížení výsevku na 0.4 MKS s využitím širších řádků (24 cm) tak, aby se zachovala světlost porostu. V tomto případě se zpravidla využívá dělená sklizeň. Po dosažení sušiny 20-22% bob doporučujeme posekat na řádky, kde se nechá zavadnout na sušinu 40-45% a následně sklidit sběrací řezačkou. Nevýhodou tohoto způsobu sklizně je značná závislost na počasí.
Sklizeň semenného porostu se provádí přímo kombajnem – optimální doba je v plné zralosti při poklesu vlhkosti semen na 20-22%. Pro výmlat je nutné snížit počet otáček mlátícího bubnu tak, aby nedošlo k poškození zrna. Při nízké vlhkosti výrazně stoupá procento mikropoškození, snižuje se klíčivost a hlavně vzcházivost. Po sklizni je zapotřebí i zdánlivě suché osivo 24 hodin ventilovat a poté vyčistit, případně dosušit na optimálních 15% vlhkosti.

nahoru