HOŘČICE BÍLÁ

Pěstování hořčice bílé – agrotechnická doporučení

     Hořčice bílá je významnou plodinou českého zemědělství. Příznivé klimatické podmínky a tradice jejího pěstování staví Českou republiku na přední místo v pěstování této plodiny v Evropě. Hořčice je pěstována jak pro produkci semene, tak jako meliorační meziplodina na zelené hnojení nebo v ekologických biopásech. Významnou vlastností hořčice je její schopnost redukovat škodlivá háďátka v půdě (antinematocidní působení), čímž se ozdravuje půda. Pro řadu následných plodin je tato schopnost vysoce žádoucí a efektivní. Hořčice je také významnou nektarodárnou a pylodárnou plodinou pro včely.

     I když nemá hořčice významné specifické požadavky na agrotechniku, je potřeba při jejím pěstování brát ohled na biologické zvláštnosti této plodiny, aby bylo možno v co největší míře využit její výnosový potenciál.

     Hořčice bílá nemá vyhraněné požadavky na stanoviště. Vyhovují jí především hlubší hlinité půdy málo vysýchavé. Méně vhodné jsou mělké písčité a kamenité půdy, kde hořčice trpí suchem. Nemá také ráda studené severní expozice a půdy přemokřené.

     Jako typická plodina dlouhého dne musí být při pěstování na semeno zaseta brzy na jaře, kdy je ještě kratší den a rostliny nejsou nuceny k brzkému přechodu z vegetativní do generativní fáze. Optimální doba setí je ve druhé polovině března, kdy už nehrozí silnější ranní mrazíky (pod -3 až -5 °C). Silnější mrazy mohou mladé rostlinky hořčice vážně poškodit. Setí hořčice na semeno se nedoporučuje po 20. dubnu, kdy už je příliš dlouhý den a rostliny rychle přejdou do generativní fáze, aniž by vytvořily dostatečně silné a větvené rostliny s dobrým nasazením květů. Podobně i při pozdním letním setí hořčice jako meziplodiny na zelené hnojení je třeba počítat s tím, že čím dříve hořčici zasejeme, tím dříve začne kvést a vytvoří méně organické hmoty.

     Hořčici sejeme do dobře připravené půdy mělce do hloubky cca 1 – 2 cm a po zasetí je vhodné povrch uválet. Výsevek při setí na semeno činí 0,8 až 1,1 MKS.ha^-1. To je asi 7 až 10 kg kvalitního osiva na 1 ha. Výsevek je potřeba dodržet, aby nedocházelo k přehuštění porostu a nevytvořily se slabé rostliny s tenkou lodyhou náchylnou na poléhání. Zásev je vhodné provést do středně širokých řádků 15 až 18 cm. U širších řádků se zvyšuje riziko silnějšího zaplevelení v meziřádcích. Při setí hořčice na zelené hnojení je možno zásev provést i do mělké podmítky. Výsevek při setí na zelené hnojení zvýšíme asi na 20 až 25 kg semene na 1 ha. Zásev lze provést i „na široko“.

     Co nejdříve po zasetí je nutné ošetřit hořčici proti plevelům odpovídajícím herbicidem. Hořčice roste zpočátku pomalu a hrozí jí nebezpečí silnějšího zaplevelení. Zároveň je poměrně citlivá k řadě pesticidů, a proto opravdu účinný zásah proti plevelům bývá někdy problematický. V nezbytném případě lze hořčici opakovaně ošetřit herbicidem GALERA, ale už s rizikem určitého poškození rostlin.

     Hořčice není na hnojení tak náročná jako řepka, je však nezbytné zajistit dostatečnou výživu v průběhu vegetace. Základem je vyrovnaná dávka živin do půdy už před zásevem, nejlépe kombinovaným hnojivem NPK. Dávku N aplikujeme cca 50 – 60 kg N.ha^-1. V průběhu vegetace (před kvetením) doplníme hnojení N o množství 30 – 40 kg N.ha^-1. Vhodné je doplnit i mikroprvky, především hořčík a bór, podobně jako u řepky. Nedoporučuje se použití vysokých dávek dusíku, abychom nezvyšovali riziko poléhání, které je u hořčice významně vyšší než u řepky.

     Fungicidní ošetření proti chorobám, popř. krácení rostlin, jaké se doporučuje u řepky, se u hořčice zpravidla nepoužívá. Choroby listů se u hořčice vyskytují málo a mají malou hospodářskou škodlivost. Nejvýznamnější chorobou je hlízenka. Ochranu lze řešit důsledným střídáním plodin a pěstování hořčice na stejném místě po delší době.

     Významným negativním faktorem jsou v systému pěstování hořčice škůdci, podobní jako u řepky. Na počátku růstu na jaře je potřeba mimořádnou pozornost věnovat napadení dřepčíky. Ti mohou citelně poškodit vzcházející porost požerky na listech a lodyze. V době před kvetením a na jeho počátku je mimořádně závažným škůdcem blýskáček, poškozující hlavně poupata před rozkvetením. Protože kvetení hořčice nastupuje vzápětí po dokvétání řepky, přesouvají se populace blýskáčka z řepek na hořčice v masovém měřítku a působí mimořádně vysoké škody. Proti škůdcům je nezbytné účinné ošetření odpovídajícími insekticidy, a to zpravidla opakovaně, protože v současnosti registrované a povolené přípravky nemají dostatečně dlouhou účinnost. Při aplikaci insekticidů je nezbytné dodržení předepsaných metodik a postupů.

     Hořčice dozrává později než řepka, zpravidla v průběhu srpna. Na sklizeň je relativně nenáročná, protože šešule hořčice samovolně nepukají a nedochází k výdrolu semene. Sklizeň je možná v období plné zralosti semen. Rostliny by měly být suché, lodyhy dobře lámavé.

Vypracoval:

Ing. Josef Čapek, CSc.

šlechtitel hořčice,  SELGEN, a.s.

PUBLIKACE

Stanovení vlivu genotypu a vnějších faktorů na zdravotní stav produkce hořčice