Menu

Hrách setý

Hospodářský význam

Hrách patří mezi nejrozšířenější druhy luskovin. Pěstuje se v celém mírném pásmu převážně jako jarní plodina.Pěstujeme ho především pro semena, která mají vysoký obsah bílkovin, který je asi 2 x vyšší než u obilovin. Skladba aminokyselin je rovněž příznivější než u obilovin, neboť má více nepostradatelných aminokyselin, vyšší obsah vitaminů i minerálních látek. Největším kladem je fixace vzdušného dusíku symbiotickými bakteriemi a jeho exkrece do půdy. Výhodná je dále jeho resorpce živin i z obtížněji přijatelných forem. Nezanedbatelný není ani jeho vliv na zlepšení fyzikálního stavu půdy.
Semena hrachu jsou důležitým zdrojem bílkovin pro výživu lidí i zvířat. Obsahují většinou 21 – 24 % hrubých bílkovin. V krmivářském průmyslu je u nás nedoceněn a značná část výroby hrachu se vyváží. Pro lidskou výživu se spotřebuje méně než 10 % produkce.

Zařazení v osevním postupu

Hrách má v osevním sledu mimořádné postavení. Jeho zařazení do osevního postupu, zvláště s vysokým podílem obilovin, vytváří příznivé podmínky pro vysokou produktivitu celého osevního postupu. Zlepšující vliv hrachu lze v něm jen částečně kompenzovat zvýšenou intenzitou hnojení a nebo jinými intenzifikačními prvky.
Hrách je díky svým fytosanitárním účinkům velmi vhodným přerušovatelem v osevním postupu s vysokým zastoupením obilovin. Nejvhodnější následnou plodinou po hrachu je pšenice ozimá, která svým zvýšeným výnosem dokáže nejlépe využít předplodinovou hodnotu hrachu. Hrách poměrně citlivě reaguje na fyzikální stav půdy a její mikrobielní činnost související se starou půdní silou. Hrách zařazujeme nejvýše do třetí trati po hnojené plodině. Při jeho zařazení v delším časovém odstupu je nutno počítat s nižší výnosovou jistotou. Na stejném pozemku lze hrách pěstovat nejdříve za 4 roky, většinou je ale doporučován šestiletý cyklus střídání hrachu v osevním postupu.

Požadavky na prostředí

Hrách je poměrně plastická plodina. Jeho vysoká výnosová schopnost je dána geneticky. Skutečně dosažený výnos je však ovlivňován mnoha faktory. Pěstitel však může ovlivnit pouze některé.
Důležitým faktorem jsou stanovišťní podmínky – tedy výběr vhodného pozemku. Hrách nejčastěji pěstujeme v řepařské a bramborářské výrobní oblasti. V kukuřičné oblasti volíme pouze vlhčí polohy. Nejlépe se mu daří na půdách středně těžkých až těžších, s dobrou strukturou, neslévavých. Nejvhodnější jsou půdy mírně kyselé až neutrální, což souvisí s dobrou zásobou vápníku v půdě. Pro dobrý rozvoj a správnou činnost rhizobií je třeba pro hrách vybrat pozemky dobře zpracovatelné, s neslévavou půdou, s dostatečnou zásobou vápníku a fosforu.
Nevhodné pro hrách jsou půdy extrémní: příliš těžké a nebo příliš lehké, zamokřené, se slévavou půdou, s utuženou podorniční vrstvou a půdy kyselé. Posledně jmenované typy půd lze pro hrách postupně upravit zvýšeným vápněním a podrýváním.
Při výběru stanoviště, zvláště pro listnaté odrůdy, je nutné respektovat požadavky týkající se sklizně hrachu. Listnaté odrůdy více poléhají než bezlisté a je proto nutné pozemek dobře urovnat. Důležité je rovněž, aby pozemek nebyl kamenitý.
Bezlisté odrůdy mají zvýšený požadavek na strukturu půdy, zvláště pak na její odolnost vůči slévání, neboť svou omezenou listovou plochou o dost později zastiňují povrch půdy než odrůdy listnaté. Dále mají požadavek na nízkou zaplevelenost půdy, protože může docházet k pozdnímu zaplevelování porostů, což může vyvolat problémy při sklizni. Situaci je pak nutno řešit buď použitím postemergentního postřiku proti plevelům a nebo desikací porostu před sklizní. Použitím těchto zásahů si však zvyšujeme náklady.
Hrách bychom neměli pěstovat na pozemcích s výskytem vytrvalých a špatně hubitelných plevelů (pcháč,….).

Osivo

Certifikované osivo zaručuje pěstiteli deklarované osivové hodnoty, tedy především klíčivost a pravost odrůdy. Pokud bylo osivo správně vyrobeno a skladováno, mělo by mít i vysokou polní vzcházivost. U hrachu není povinnost osivo mořit, pokud na semenech není více spór chorob, než je dáno příslušnou normou.
Hrách je nutno mořit, pokud množství spór chorob překračuje normou dané hodnoty. Moří se i partie na přání zákazníka. Mořidla jsou uvedena v registru přípravků na ochranu rostlin, který je každoročně vydáván.

Příprava půdy na setí

Základní a předseťová příprava půdy musí zabezpečit podmínky pro optimální růst a vývoj hrachu. Po předplodině, kterou bývá nejčastěji obilovina,je třeba provést podmítku. Hlubokou orbu provedeme na podzim do celé hloubky ornice. Předseťová příprava půdy má vytvořit pokud možno optimální podmínky pro výsev a vzcházení rostlin. Klasická příprava půdy zahrnuje většinou smykování s vláčením na urovnání pozemku. Následuje zpravidla hnojení průmyslovými hnojivy a pak vlastní příprava pro setí kultivátorem a branami. Nověji se používá kompaktorů a nebo rotačních bran. Kvalita nakypření je velmi důležitá z hlediska dodržení potřebné hloubky setí. Urovnání pozemku je důležité pro dobrou práci sklizňových stojů, zvláště u listnatých odrůd. Kvalitní příprava půdy je základním předpokladem pro dosažení vysokých výnosů. Minimalizaci přípravy půdy je možno provést kompaktorem z hrubé brázdy, pokud bylo oráno obracecím pluhem. Hnojí se buď na hrubou brázdu a nebo na podzim před orbou. Místo kompaktoru lze použít rotační brány. Nejvíce pracovních operací se ušetří přímým setím secími stroji typu Amazone, které si současně připraví půdu i z hrubé brázdy. Předpokladem je rovný pozemek zoraný obracecím pluhem.
Minimalizace pěstování bez orby není možná !
Půdu připravujeme tak, aby vrstva připravené půdy byla 100 – 120 mm hluboká. Čím těžší půdu připravujeme, tím potřebujeme větší vrstvu kypré půdy, i když sejeme do standardní hloubky 50 – 70 mm. Tento požadavek je dán potřebou, aby kyprá vrstva půdy pod semenem dokázala absorbovat určité množství srážek po zasetí do doby, než srážky prosáknou do hlubších vrstev. Hrachu silně vadí nedostatek vzduchu při klíčení. Je totiž snadno v této době napadán různými půdními houbami, které snižují jeho vzcházivost. Vzcházivost je u stejného osiva lepší při vyšší teplotě půdy a samozřejmě u osiva, které bylo mořeno. Jako důležitá se jeví i vitalita osiva, která bývá spojena s vysokou klíčivostí. Dostatek vzduchu v půdě je nezbytný i pro správnou činnost hlízkových bakterií.
Vzdálenost řádků volíme 100 – 200 mm, z hlediska organizace porostu jsou nejvhodnější běžné obilní řádky 125 mm.
Pro zajištění vysokého výnosu je důležitý časný výsev. Vzešlý hrách snáší poměrně dobře ranní mrazíky až do teploty – 6o C. Nižší teplota v době vzcházení omezuje aktivitu listopase, který poškozuje rostliny žírem. Včas zaseté porosty nemusíme proti němu ošetřovat. Příliš časný výsev se může někdy projevit na výnosu i negativně a to tehdy, sejeme-li nemořené osivo s horší vitalitou (horší biologické kvality). Choroby pak mohou, zvláště při přemokření půdy, značně snížitvzcházivost a způsobit mezerovitost porostu. Autoregulační schopnost hrachu je poměrně nízká a nižší počet rostlin na ploše se projeví na výnosu. Odolnost hrachu vůči půdním patogenům se u hrachu podstatně zvyšuje až po vzejití.
Kvalita setí je jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují dosažený výnos. Má rozhodující vliv nejen na strukturu porostu – tedy počet rostlin/m2 a jejich plošné rozmístění, ale i na vyrovnanost porostu a rovnoměrný růst a vývoj rostlin. Požadovaná hloubka setí je 50 – 70 mm a závisí na více faktorech. Dodržením této hloubky setí je zajištěn dostatek vody pro vzcházení, je zajištěna stejnoměrnost vzcházení a dobré zakořenění. Správná hloubka setí je velmi důležitá pro ošetření hrachu preemergentními herbicidy (po zasetí, před vzejitím), které jinak mohou retardovat anebopoškodit růst mělce zasetých semen.
Počet rostlin na jednotku plochy je u hrachu velmi důležitým faktorem. Liší se především podle stanovišťních podmínek, vliv mají i odrůdové vlastnosti. Různá hustota porostu způsobuje změnu výnosotvorných prvků a má vliv i na vytváření vedlejších plodonosných lodyh, které jsou do určité míry schopny kompenzovat v řidších sponech chybějící rostliny. Optimální počet produktivních rostlin je závislý především na stanovišti a typu odrůdy. V sušších oblastech je to u listnatých odrůd 80 – 85 rostlin/m2, ve vlhčích pak 75 – 80 rostlin. U bezlistých odrůd je toto optimum přibližně o 5 – 10 rostlin/m2 vyšší. Minimální počet rostlin na 1 m2 se udává v sušší oblasti 65 rostlin a ve vlhčí pak 60 rostlin. U bezlistých odrůd je minimum o 10 rostlin/m2 vyšší. Těmto počtům odpovídá výsevek 0,9 – 1,0 mil. klíčivých semen/ha.
Po zasetí je vhodné pro obnovení půdní kapilarity a urovnání pozemku válení. Přivalení je nezbytné pro ošetření preemergentními herbicidy, neboť se podstatně zlepší jejich účinnost. Neválíme pouze tehdy, je-li půda příliš vlhká. Současné intenzivní odrůdy vyséváme v čisté kultuře.

Výživa a hnojení

Při hnojení hrachu je třeba respektovat některé zvláštnosti:
1. Vyšší hladina dusíku v půdě snižuje tvorbu i aktivitu hlízek a tím omezuje příjem dusíku ze vzduchu. Náhrada fixace vzdušného dusíku dusíkem z průmyslových hnojiv není příznivá jak z hlediska výnosu, tak ani z hlediska následného vlivu na půdní úrodnost. Aktivitu hlízek do značné míry ovlivňuje pH půdy, jehož optimem je 6,2 – 7,0.
2. Citlivost na zaorání slámy je u hrachu mnohem menší než u ostatních plodin. Bylo dokonce zjištěno, že hrách fixuje více dusíku ze vzduchu v půdě se zaoranou slámou.
3. Hrách si dovede mimořádně dobře osvojovat i hůře přístupné živiny z půdní zásoby. To znamená, že je důležité nejen jeho zařazení v osevním sledu, ale i celková úroveň hnojení v celém osevním postupu. To vysvětluje většinou slabší reakci hrachu na přímé hnojení fosforem a draslíkem. Hnojením doplňujeme odebrané živiny z půdní zásoby.
Startovací dávku N nepoužíváme, nebo pouze výjimečně a to do 20 kg N/ha ve formě ledku vápenatého. Fosforečné hnojivo aplikujeme v dávce 50 – 70 kg P2O5/ha. Draslem hnojíme většinou v dávce 80 – 120 kg K2O/ha. Vodítkem pro dávku hnojiv by měl být agrochemický rozbor půdy a zařazení hrachu v osevním sledu nebo soustavě hnojení. Jsou-li používány vyšší dávky hnojiv, je třeba aplikaci provést již na podzim před orbou, neboť vyšší koncentrace solí v rhizosféře neprospívá aktivitě rhizobií. Zaorání průmyslových hnojiv můžeme provést pouze na těžších půdách, ze kterých se živiny obtížně vyplavují.
4. Jak již bylo zdůrazněno, pH půdy je velmi důležitým faktorem. Je-li pH nižší než 6,2 a nebo jedná-li se o slévavou půdu, vápníme na podzim před orbou mletým vápencem. Obvyklá dávka je 2 t/ha. V tomto případě nelze na podzim hnojit fosforečnými hnojivy.
5. Na půdách, kde se hrách dlouho nepěstoval, je vhodné provést očkování osiva rhizobii. Většinou se používají práškové přípravky, které se smíchají s osivem přímo ve skříni secího stroje.

Ošetření porostů během vegetace

Ošetření proti plevelům

V hrachu se vyskytují podobné plevele jako v jarních obilovinách. Nejrozšířenější jsou jednoleté dvouděložné plevele a plevelné jednoleté trávy. Z vytrvalých plevelů je nejvíce rozšířen pýr plazivý a pcháč oset. Proti vytrvalým plevelům je třeba pozemek ošetřit již počátkem podzimu po sklizni předplodiny, v dostatečném předstihu před podzimní hlubokou orbou.Nejvhodnějším přípravkem pro toto ošetření se dosud jeví přípravek Roundup. Na poli zapleveleném pcháčem bychom hrách raději neměli pěstovat. V současné technologii pěstování hrachu je základním opatřením proti plevelům preemergentní ošetření. Preemergentně použité herbicidy mají menší závislost na nepříznivých klimatických podmínkách a vyšší účinnost na plevele, které jsou včas potlačeny a nekonkurují hrachu. Přípravek a nebo kombinaci přípravků volíme podle druhového zastoupení plevelů. Kombinací přípravků dosahujeme zasažení širšího spektra plevelů a zlepšení účinnosti proti odolnějším plevelům. Samostatně používané přípravky je vhodné pokud možno střídat. Lépe je však přípravky kombinovat, neboť jsou v některých oblastech vyselektovány již biotypy plevelů značně odolných vůči některým herbicidům – a to hlavně merlíky, laskavce, rdesna, …a přípravek pak nepůsobí a nebo působí nedostatečně.
Při preemergentním používání přípravků je však potřebné počítat s tím, že déletrvající jarní přísušek po zasetí hrachu snižuje jejich účinnost, takže je někdy nutné následné ošetření postemergentními přípravky, které pak volíme podle převládajících plevelů.
Postemergentní ošetření je třeba provést včas, neboť vůči herbicidům jsou vždy citlivější malé rostliny plevelů. Je třeba dodržet i další zásady a to, že rostliny hrachu nesmí být mechanicky poškozené (ošetřovat lze nejdříve 3 dny po převláčení porostu) a musí mít dobře vyvinutouvoskovouvrstvičku na listech (neošetřovat brzy po dešti).
Při běžné technologii pěstování se jako další opatření proti plevelům používá převláčení porostu lehkými branami po odeznění herbicidního účinku – při růstu nových nitkovitých plevelů z půdní zásoby (většinou 5 – 8 týdnů po zasetí podle použitého přípravku). Tento agrotechnický zásah má idalšívýznam, a to rozrušení případného půdního škraloupu a zlepšení přístupu vzduchu do půdy, což je zvláště důležité pro rozvoj hlízkových bakterií. Vláčení provádíme v odpoledních hodinách, kdy je snížený turgor buněk a nedochází k téměř žádnému poškozování rostlin.
Technologie použití pouze postemergentních herbicidů po vzejití hrachu se používá málo. Je vhodná pouze na pozemcích, které jsou málo zaplevelené, kde plevele nemohou příliš konkurovat vzcházejícímu hrachu. Při používání herbicidů se musí dodržovat všechny podmínky uvedené v platné Metodické příručce a zvláště pak dodržování zákazu použití některých přípravků v pásmech hygienické ochrany zdrojů pitné vody.

Ošetření proti škůdcům

Hrách je pro svou nutriční hodnotu plodinou vysoce přitažlivou pro různé škůdce. Už po vzejití je napadán listopasem čárkovaným, který jednak na jaře žírem na listech omezuje listovou plochu, jednak jeho larvy vyžírají kořeny a hlízky na kořenech. Při větším napadení ošetřujeme proti němu ve fázi 3 – 4 listů hrachu.
Mšice kyjatka hrachová škodí sáním na vegetačních vrcholech, které zasychají a dále tím, že přenáší virózy. Ošetřujeme nad prahem škodlivosti výskytu, což je v průměru 3 – 5 mšic/1 rostlinu. V teplejších oblastech bývá nutno ošetření opakovat. Před ošetřením je třeba porost řádně prohlédnout, neboť často stačí ošetřit porost do hloubky 30 – 50 m od okraje !
Třásněnka hrachová je rovněž savý škůdce. Sáním poškozuje vegetační vrcholy včetně květů, poupat a mladých lusků, kde pak dochází k redukci počtu semen. Ošetřuje se většinou současně proti oběma savým škůdcům, přičemž dobu ošetření stanovujeme převážně podle výskytu mšic. Pokud se ošetřuje samostatně proti třásněnce, ošetřujeme většinou již těsně před květem a nebo na jeho počátku. Obaleč hrachový patří mezi škůdce semen, jejichž klíčivost v důsledku žíru housenek klesá. HTS požraných semen se snižuje až o 20 %. K signalizaci obaleče se používají feromonové lapáky CN – Etokap. Na základě počtu chycených obalečů se podle platné metodiky provede chemické ošetření porostu. Pokud nemáme lapáky, ošetřujeme za stálého počasí buď po 2 týdnech od počátku květu a nebo při dokvétání porostu. Výskyt obaleče lze podstatně omezit dodržením dostatečné vzdálenosti od plochy hrachu v minulém roce a částečně i pěstováním na větších souvislých plochách. Jeho rozšíření je silně lokální, hlavně se vyskytuje v oblastech, kde se hrách dlouhodobě pěstuje. Méně významnými škůdci je plodomorka hrachová a mšice broskvoňová, která většinou doprovází kyjatku hrachovou. Doba ošetření proti plodomorce se shoduje s dobou ošetření proti obaleči hrachovému.
V posledních letech se silně rozšířil zrnokaz hrachový. Z jižní Moravy, kde se již déle vyskytuje, se rozšířil přes Hanou do Polabí. V poslední době byl nalezen již ve všech oblastech pěstování hrachu.Jedná se o karanténního škůdce a pokud je nalezen živý ve vzorku osiva, je nutné osivo plynovat. Svým žírem v semeni snižuje klíčivost a HTS. Při jeho výskytu je nutno porost ošetřit na začátku květu a při dokvétání.

Ochrana proti chorobám

Největší výnosové ztráty u hrachu způsobují ve všech oblastech choroby, které napadají krčky rostlin a kořenový systém. V teplejších oblastech pak ztráty zvyšují ještě virózy. V obou případech se jedná o komplexní ochoření způsobené více patogeny. Kořenové a krčkové choroby způsobují převážně tyto houby: Pythium, Aphanomyces, Fusarium oxysporum, Fusarium solani, Fusarium avenaceum, Rhizoctonia, Phoma a další. Jejich rozvoj a tím škodlivost je do značné míry dána průběhem počasí během vegetace. Totéž platí o komplexu antraknóz (ascochyta komplexu) tvořeném houbami Phoma,Mycosphaerella a Ascochyta. Tento komplex hub vyvolává skvrnitosti listů, stonků i lusků. V pozdějších fázích vegetace mohou přecházet i na semena. Přenosu na semena lze zabránit desikací porostu. Na nadzemních částech rostlin občas cizopasí plíseň hrachová (Perenospora pisi),kteráse převážně vyskytuje na mladších rostlinách do doby před květem a to hlavně za chladnějšího a vlhčího počasí. U přehoustlých nebo mechanicky ale i jinak poškozených porostů (kroupami) se šíří zavlhkého počasí plíseň šedá (Botrytis cinerea) a způsobuje jejich podehnívání. Vyskytuje sevětšinoupo odkvětu v polehlých porostech normálních listnatých typů. Dokáže i podstatně snížit výnosy. U pozdnějších materiálů a nebo u pozdního výsevu se v závěru vegetace často vyskytuje padlí hrachové (Erysiphe pisi). Škodlivost je v našich podmínkách poměrně nízká – snižuje poněkud HTS.Všechnyvýše uvedené houby kromě Ascochyty a padlí v půdě dlouhodobě přežívají. Ascochyta je přenosná pouze osivem a může i podstatně zhoršit jeho kvalitu.
Přímá chemická ochrana porostů hrachu proti listovým chorobám fungicidními přípravky se neprovádí pro neuspokojivou účinnost současných přípravků a pro nízkou rentabilitu ošetření. Omezení škodlivosti chorob nadzemních částí rostlin lze docílit většinou dodržováním všech agrotechnických opatření. Efektivním opatřením je pouze moření osiv zabezpečující ochranu proti chorobám přenosným na osivu, u osiv napadených těmito chorobami a dále u osiv s nižší biologickou hodnotou (vitalitou).
V ochraně hrachu proti kořenovým a krčkovým chorobám je důležité provádět kvalitně všechny agrotechnické zásahy. Hrách zařadit do osevního postupu až po 6 letech a nesít ho do půdy, kde mohou být rezidua herbicidů, která hrách oslabují. Volíme odrůdy s vysokou tolerancí vůči těmto chorobám. Na hrachu se škodlivě vyskytuje řada viróz. Mezi nejškodlivější patří výrůstková mozaika a virové svinování listů hrachu, které je částečně přenosné též osivem. Nebezpečí napadení virózami se snažíme snížit pěstováním tolerantních odrůd, hubením jejich přenašečů a dodržením izolační vzdálenosti porostů hrachu od porostů vojtěšky a jetele, které jsou hlavními rezervoáry těchto virů.

Sklizeň a posklizňová úprava

Sklizeň hrachu je nejnáročnější prací v celé technologii pěstování hrachu a rozhoduje ve značné míře o konečném efektu pěstování. Spolu s posklizňovým ošetřením má značný vliv na kvalitu sklizeného semene hrachu. V současnosti je nejvhodnější technologií přímá sklizeň. Při této technologii se používá obilních kombajnů, které je většinou nutno vybavit zvedáky. Zvláště vhodné pro sklizeň hrachu jsou mlátičky s příčným kopírováním terénu. Pro výmlat hrachu je ale nutné snížit počet otáček mlátícího bubnu na 400 – 600 ot./min. Optimální doba pro přímou sklizeň je při vlhkosti zrna 15 – 18 %. Zelenosemenné odrůdy sklízíme nejlépe při vlhkosti kolem 18 %, pro zachování pěkné zelené barvy semene. Žlutosemenné odrůdy sklízíme v plné zralosti, kdy semeno bývá tvrdé a rostlina suchá kromě vrcholové části. Při sklizni při vlhkosti pod 14 % značně stoupá poškození semen (i půlení ve slupce) a výrazně pakklesáklíčivost. Za nepříznivých klimatických podmínek je možno sklízet porosty s vlhkostí i 22 – 24 %, nutné je však sklizené semeno ihned předčistit a dosušit. Pro sklizeň semenářských porostů nepoužíváme nové kombajny z důvodu možného zvýšeného výskytu mikropoškození semen. Porosty zaplevelené a nebo nerovnoměrně dozrávající je potřeba desikovat. Desikaci provádíme většinou přípravkem Reglone při vlhkosti semene 30 – 35 %, přibližně asi 1 týden před sklizní. Po aplikaci desikantu sklízíme porost za 6 – 7 dnů, kdy dosáhne sklizňové vlhkosti pod 20 %. Za nepříznivého počasí sklízíme Reglonem desikované porosty přednostně, neboť je nebezpečí otevírání lusků a vypadávání semen. Nezaplevelený, ale nestejně zralý porost je možno ošetřit přípravkem Harvade, který zabezpečí stejnoměrné dozrávání a navíc omezuje otevírání lusků a tím i ztrátám způsobeným vypadáváním semen. Porost se ošetřuje asi 2 týdny před sklizní při vlhkosti semen 35 – 40 %. Sklizené semeno ihned předčistíme, čímž odstraníme jednak nečistoty se semeny plevelů a jednak velká nedozrálá semena. Současně se tím semeno zchladí. Podle vlhkosti pak sklizeň buď uložíme a nebo dosušíme na vlhkost pod 17 %, kdy už nemůže dojít ke znehodnocení semene. Dosoušení je možno provádět teplým a nebo i studeným vzduchem o nízké relativní vlhkosti v různých zařízeních. Semena hrachu se suší obtížně a jsou citlivá na sušící režim. Nejvhodnější je použít aktivní provětrávání vyšší vrstvy semen studeným nebo předehřátým vzduchem. Tento způsob sušení je zvláště vhodný pro dosoušení osiv, neboť nedochází k poškozování semen jejich vícenásobným přemisťováním. Nejméně vhodné jsou z tohoto důvodu horkovzdušné sušárny, kdy musíme semeno přes sušící zařízení několikrát otočit, neboť na 1 cyklus sušení lze snížit vlhkost max. o 1,5 % a potom se musí nechat několik hodin pauza ( min. 6 hodin) na vyrovnání vlhkosti uvnitř semene.

Při veškeré manipulaci i při ošetřování semen hrachu je třeba zacházet především s osivem velmi šetrně, neboť při pádu z výšky větší než 1 m na tvrdý podklad dochází často k mikropoškození a nebo dokonce k půlení ve slupce. Je třeba rovněž volit vhodné dopravníky, aby zrno nepoškozovaly. Všechny tyto vlivy se pak odrážejí v kvalitě osiva.

nahoru