Menu

Ječmen jarní

Hospodářský význam jarního ječmene

Jarní ječmen je v České republice v posledních letech pěstován na výměře kolem 400 tis. ha a je po ozimé pšenici druhou nejmasovější plodinou. Tomu odpovídá i jeho ekonomický význam. Na výrobu sladu se zpracovává kolem třiceti procent celkové sklizně jarního ječmene, asi sedmdesát procent zrna se používá ke krmení a jen velmi malé množství pro potravinářské využití.
Vzhledem ke krátké vegetační době, slabšímu kořenovému systému a své biologické povaze ječmen citlivě reaguje na stresové podmínky všeho druhu a tedy i na každou pěstitelskou chybu. Pro rychlou orientaci zde uvádíme alespoň stručný přehled hlavních zásad správného pěstování jarního ječmene a charakteristiku odrůd vyšlechtěných v akciové společnosti SELGEN včetně doporučení správné odrůdové agrotechniky.

Nároky na prostředí a předplodinu

Pěstování jarního ječmene je možné ve všech výrobních oblastech, ovšem kvalitní sladovnický ječmen je možno vyprodukovat pouze v oblastech nejvhodnějších, tj. v Polabské nížině, nižších polohách Středočeské pahorkatiny a na střední Moravě, především na Hané. Ostatní oblasti jsou pro pěstování sladovnického ječmene méně příznivé a rizikovější z pohledu dosažení vysoké sladovnické jakosti.
Nároky ječmene na teplotu a vláhu nejsou velké, ale zato má vysoké nároky na půdu, protože 90% jeho kořenů se nachází v hloubce do 30 cm. Nejvhodnějšími půdami jsou černozemě, hnědozemě, dále pak hlinité, jílovito-hlinité a písčito-hlinité půdy. Důležitá je půdní kyselost, která by v řepařské oblasti měla mít pH v rozmezí 6,2 – 7,2, v bramborářské oblasti 5,8 – 6,2. Nevhodné jsou půdy se zhutněným podorničím.
Jarnímu ječmenu nejlépe vyhovuje stará půdní síla, nejvhodnějšími předplodinami jsou okopaniny (cukrovka, brambory, kukuřice na siláž příp. i na zrno) a řepka. Zaorávání chrástu cukrovky přináší pro ječmen určitá rizika, při pozdním rozkladu chrástu v půdě dochází k pozdnímu uvolňování dusíku a tím k nebezpečí poléhání. Posklizňové zbytky kukuřice mohou být nežádoucím zdrojem infekce houbami rodu Fusarium.
Vzhledem k poklesu ploch okopanin se nevyhneme zařazení ječmene po obilovině, nejlépe po ozimé pšenici, což jarní ječmen snáší poměrně dobře. Zaorávka slámy s dodáním asi 10 kg dusíku na tunu zaorávané hmoty slámy, případně zelené hnojení přispívají k dobrým výnosům ječmene zařazeného po obilovině.
Dalšími možnými předplodinami pro jarní ječmen jsou olejniny a luskoviny, ovšem s rizikem většího poléhání ječmene. Jeteloviny nejsou vhodnými předplodinami pro jarní ječmen.
Při pěstování jarního ječmene pro sladovnické účely jsou nároky na předplodinu přísnější. Nejvhodnějšími předplodinami jsou okopaniny hnojené chlévskou mrvou. Zaorávka chrástu cukrovky i zařazení sladovnického ječmene po obilovině se vesměs projevuje zhoršením sladovnické jakosti (zvýšený obsah bílkovin v zrnu). Luskoviny a olejniny jsou jako předplodiny sladovnického ječmene méně vhodné, jeteloviny pak zcela nevhodné.

Odrůdová skladba

Základem úspěchu pěstování jarního ječmene je správný výběr odrůdy vhodné pro danou lokalitu a pro daný účel (sladovnický, krmný), což značně rozsáhlý současný sortiment registrovaných odrůd umožňuje.
Akciová společnost SELGEN v současné době nabízí pěstitelům prostřednictvím množitelských firem nebo různých agroslužeb osivo jarního ječmene AKSAMIT, CALGARY, SEBASTIAN a WESTMINSTER.

Osivo

Jakostní osivo je dalším nezbytným předpokladem pro dosažení dobrého výsledku při pěstování jarního ječmene. Přestože se nákup certifikovaného osiva může zdát finančně nákladný, investice do osiva se vyplatí, protože takové osivo dává záruku vysoké biologické hodnoty, která se ve výsledku promítne do výnosu a kvality zrna. Osivo je produkováno specializovanými semenářskými firmami za použití ověřených agrotechnických postupů. Pečlivá sklizeň, skladování a úprava osiva na moderních technologických zařízeních zaručuje vysokou jakost produktu. Podstatnou součástí úpravy osiva je jeho namoření účinným mořidlem, které působí v půdě proti škodlivému působení půdní mikroflory a chrání rostliny před chorobami přenosnými osivem, především před pruhovitostí ječmene (Helminthosporium gramineum), snětí prašnou (Ustilago nuda), ale i proti primární infekci hnědou skvrnitostí (Pyrenophora teres). Některá mořidla mohou mít i vedlejší příznivé účinky, např. na mohutnost kořenového systému nebo na snížení napadení padlím travním v raných vývojových fázích rostlin ječmene. Mořidel vhodných pro úpravu osiva jarního ječmene je na trhu celá řada a semenářské firmy používají ověřené nejvhodnější prostředky.

Příprava půdy a setí

Po sklizni předplodiny je vhodné provést podmítku, nejlépe talířovými podmítači nebo radličkovými kypřiči, a to do hloubky 6 – 8 cm na lehkých půdách a 8 – 12 cm na těžších půdách.Včas a správně provedená podmítka šetří půdní vláhu a napomáhá hubení plevelů.
Při použití tradiční technologie přípravy půdy by kvalitní podzimní středně hluboká orba měla být provedena nejpozději do poloviny listopadu. V závislosti na předplodině a fyzikálním stavu půdy by hloubka orby měla být v rozmezí 15 – 22 cm, nejvhodnější je použití oboustranného pluhu. Pokud se zaorává řepný chrást, měl by být před zaoráním nejprve rozdrcen a rovnoměrně rozdělen po poli. Hloubka orby by neměla by být příliš velká, aby došlo k rychlému rozkladu organické hmoty chrástu a k uvolnění dusíku brzy na jaře, kdy může být využit pro tvorbu odnoží.
Předseťovou přípravu je vhodné provést co nejdříve na jaře, ale zásadně až když je půda dostatečně vyzrálá. Počet vstupů na pole by měl být co nejvíce omezen, uježdění půdy nutno předcházet použitím pásových traktorů nebo kolových traktorů s dvojmontážemi nebo s širokými pneumatikami. Při klasickém postupu je nejlépe předseťovou přípravu začít těžkými branami (provzdušnění, prohřátí půdy),potom pole urovnat branami a smykem. Smykování ale může mít nepříznivé účinky na utužení půdy, vhodnější je tedy použití některého z mnoha typů kombinovaných kypřičů, které půdu dokonale připraví jednou operací. Ještě většího omezení počtu vstupů na pole dosáhneme použitím moderních výkonných strojů s aktivním pohonem pracovních orgánů, které jsou schopny při jediném vstupu na pole pozemek urovnat, připravit seťové lůžko a zasít.
Výsev jarního ječmene by měl být proveden co nejdříve, ale vždy jen do dobře připravené vyzrálé půdy, „zamazání“ osiva způsobí výrazné snížení výnosu. Extrémně rané setí (únor, začátek března) je problematické i v případě dobrého stavu půdy, protože je zde riziko výskytu dlouhotrvajícího studeného a mokrého období, kdy zrna ječmene leží dlouho v půdě, neklíčí nebo klíčí jen pomalu a hrozí jim nebezpečí napadení půdními mikroorganismy, poškození nepřístupem vzduchu a tím zhoršení vzcházení a špatný vývin porostů.
Při pěstování jarního ječmene lze použít i zjednodušené systémy zpracování půdy. Použití různých prvků minimalizace zpracování půdy je vhodné zejména při setí ječmene po kukuřici, slunečnici a cukrovce, ale i po jiných předplodinách. Podzimní orba se nahrazuje talířovým nářadím nebo lépe radličkovými kypřiči, na jaře se provádí příprava seťového lůžka a setí při jedné operaci.
Úplnou minimalizaci představuje metoda přímého setí do nezpracované půdy za použití speciálních secích strojů. Použití této metody je možné jen v optimálních klimaticko-půdních podmínkách a kromě řady výhod (úspora pohonných hmot, omezení přejezdů po poli, omezení vodní a větrné eroze, ekonomická efektivnost) má i své nevýhody a rizika (vyšší koncentrace solí v půdě, zvýšení půdní kyselosti, snížení biologické činnosti v půdě, pomalejší uvolňování živin, větší výskyt hrabošů, drátovců a slimáčků, při nedodržení technologických požadavků snížení výnosu). Dosavadní zkušenosti s touto technologií v našich podmínkách zatím nejsou jednoznačné, rozhodně však není vhodná pro vlhké a chladné mělké půdy s nízkým výnosovým potenciálem.
Seťové lůžko pro setí jarního ječmene by mělo být vytvořeno v hloubce 3 – 5 cm. Hloubka setí se doporučuje ne větší než 3 cm, na písčitých půdách do 4 cm. Rozmístění zrn na ploše by mělo být co nejstejnoměrnější, vhodné jsou proto úzkořádkové nebo páskové secí stroje. Kolejové řádky je lépe u ječmene nevynechávat, zejména při určení na sladovnické využití, protože rostliny sousedící s kolejovými řádky silně odnožují a jsou výrazně pozdnější. Tím se zvyšuje počet zelených zrn ve sklizeném obilí. Velmi důležité je dodržení doporučeného výsevního množství, které v dobrých podmínkách činí 3,5 – 4 mil. klíčivých zrn na hektar, v horších podmínkách a při pozdním setí se doporučuje výsevní normu zvýšit až na 4,5 mil. klíč. zrn na hektar. Zásadně je nutné vycházet z osivových hodnot (hmotnost 1000 zrn, klíčivost, čistota příp. MKS), které jsou u certifikovaného osiva vždy na obalech uvedeny. Zavlačování při použití
moderních secích strojů není nutné, v případě většího sucha se doporučuje pozemek nejdéle do tří dnů po zasetí uválet. V případě vzniku půdního škraloupu je možno provést vláčení lehkými branami (ne od vzcházení do fáze 3 listů).

Výživa a hnojení

Jarní ječmen je plodina, která za krátkou vegetační dobu vytváří značné množství organické hmoty, potřebuje proto dostatek živin v přístupné formě a ve vyváženém poměru. Proto je nutno při hnojení vycházet z chemických rozborů půdy, případně listů mladých rostlin a postupovat podle podrobných metodik publikovaných v odborném tisku nebo jako samostatné publikace na př. Ministerstvem zemědělství, výzkumnými ústavy, vysokými školami, Svazem pěstitelů sladovnického ječmene Čech, Moravy a Slezska aj. Ječmen především dobře využívá staré síly z organických hnojiv použitých k předplodině. V případě výsevu po obilovině je vhodné dodat do půdy organickou hmotu jinou formou (zaorání slámy, zelené hnojení).
Fosfor, draslík, vápník a hořčík dodáváme v množství podle rozboru půdy již na podzim před orbou.
Dusíkaté hnojení provádíme na jaře před přípravou půdy, pouze v kukuřičné oblasti je možno dusíkem hnojit již na podzim. Optimálním řešením je volba dávky dusíku podle obsahu minerálního dusíku Nmin v půdě podle uvedených metodik. Abychom ušetřili čas a zmenšili počet pojezdů po poli před setím, je možné aplikovat hnojení dusíkem po zasetí, nejpozději však do fáze 3-4 listů. V řepařské výrobní oblasti by dávka dusíku na dobrých půdách a po dobrých předplodinách neměla překročit 30 kg.ha-1, po obilovině nebo při výnosu cukrovky nad 50 t.ha-1 je účelné dávku dusíku zvýšit o 10-20 kg.ha-1. Pokud byl zaorán chrást cukrovky, hnojíme dusíkem podle obsahu minerálního dusíku v půdě. V bramborářské výrobní oblasti lze obecně doporučit dávku dusíku po organicky hnojených předplodinách ve výši 40-50 kg.ha-1, po obilninách 50-60 kg.ha-1. Dodržení předepsaných dávek dusíku je předpokladem pro dosažení dobré sladovnické jakosti zrna. Při pěstování pro krmné účely nebo na semenářských plochách mohou být dávky dusíku o 10-20% vyšší a doporučuje se asi polovinu dusíku aplikovat před setím a druhou polovinu jako produkční dávku před začátkem sloupkování.

Hnojení jarního ječmene dusíkem podle obsahu půdního Nmin
Výrobní oblast Obsah Nmin (mg.kg-1) Dávka N (kg.ha-1)
Bramborářská a obilnářská pod 12 60
12 – 22 40
nad 13 20
Řepařská intenzívní pod 13 50
13 – 23 30
23 – 30 0
nad 30 méně vhodná pro
sladovnický ječmen

Morforegulátory

Pro zlepšení odolnosti proti poléhání, je pro jarní ječmen registrováno několik přípravků na bázi účinné látky etephon. Použití etephonu je vhodné u hustých porostů, při vysoké intenzitě pěstování a u odrůd s nízkou odolností k poléhání. Aplikace ovšem není zárukou nepolehnutí, při teplém a suchém počasí může dokonce vést k mírnému poklesu výnosu.
Pro zlepšení kvality porostu a stimulaci výnosu je při vyšší intenzitě pěstování vhodné využít přípravek Sunagreen.

Ošetření porostů během vegetace

Porosty jarního ječmene je nutno během vegetace chránit proti škodlivým biotickým činitelům, tj. proti plevelům, chorobám a škůdcům. Nejlepší – a nejlevnější – ochranou je vždy prevence, především tedy výběr vhodné předplodiny, dodržování všech zásad správné agrotechniky a výběr vhodné odrůdy. Teprve když tato opatření nejsou dostatečně účinná, přicházejí ke slovu pesticidy.
Chemických přípravků na ochranu rostlin registrovaných k použití v České republice je velké množství a jejich sortiment se stále mění, jsou registrovány nové a nové přípravky různých firem, proti jednomu škodlivému činiteli bývá na trhu často více pesticidů. Při aplikaci je nutno postupovat podle návodu, dodržovat doporučené dávky, případně kombinace s jinými přípravky a všechny pokyny uvedené na etiketě. Z důvodů rozsáhlosti problematiky a počtu pesticidů není možno se v této stručné metodice pěstování ječmene jednotlivými přípravky a jejich použitím zabývat. Doporučujeme proto využít „Seznam registrovaných prostředků na ochranu rostlin“, „Metodickou příručku pro ochranu rostlin“, články v odborném tisku, informace na internetových stránkách nebo poradenské služby. Zde se budeme zabývat jen všeobecnými zásadami použití ochranných přípravků proti jednotlivým škodlivým činitelům.

a) ochrana proti plevelům

Pokud je porost přes všechna agrotechnická opatření významně zaplevelen, je nutno přistoupit k aplikaci herbicidů. Důležitá je pečlivá diagnostika plevelů, které se v porostu vyskytují. Podle druhového zastoupení plevelů potom volíme odpovídající přípravek nebo kombinaci přípravků.
Většina dvouděložných jednoletých plevelů je citlivá na osvědčené kombinace účinných látek MCPA a MCPP. Kromě toho různé přípravky obsahují další účinné látky (např. sulfonylmočoviny, fluroxopyr, tribenuron a mnoho dalších), které jsou efektivní i na středně odolné a odolné druhy, mnohé z nich se specifickým účinkem na zvláště obtížné plevele.
Z jednoděložných plevelů jsou nejškodlivějšími druhy oves hluchý a ježatka kuří noha. Oves hluchý (Avena fatua) má vysokou konkurenční schopnost a může rostliny ječmene silně potlačit. Porost s výskytem do 1 rostliny ovsa hluchého na 20 m2 považujeme za slabě zaplevelený, od 1 rostliny na 20 m2 až po 1 rostlinu na 1 m2 hodnotíme jako střední zaplevelení, při větším počtu rostlin ovsa hluchého jde již o zaplevelení silné. Účinky herbicidů proti ovsu hluchému mohou být sníženy při míchání s přípravky proti dvouděložným plevelům, proto je nutno si možnost míchání ověřit. Druhým obtížným jednoděložným plevelem je ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli), která se vyskytuje převážně v teplejších oblastech. Dobře zapojený porost ječmene je schopen tento světlomilný plevel do značné míry potlačit, avšak v řídkých, mezerovitých a nevyrovnaných porostech může ježatka způsobit další oslabení porostu. V takových případech je použití herbicidu se specifickými účinky na ježatku účelné.
Zaplevelení vytrvalými druhy plevelů je vážným problémem, je nutno proti nim bojovat v celém sledu střídání plodin agrotechnickými opatřeními i herbicidy. V jarním ječmeni je obtížným plevelem pcháč oset (Cirisium arvense), jehož růžice silně potlačují okolní rostliny ječmene. Na pcháč jsou účinné především herbicidy obsahující jako účinnou látku MCPA, 2,4D, clopyralid nebo tribenuron. Důležitá je vývojová fáze rostlin pcháče v době postřiku, je nutno dodržovat doporučení k použití příslušných přípravků. Dalším velmi nepříjemným plevelem je pýr plazivý (Agropyron repens), který ale v porostech ječmene nelze žádným herbicidem hubit, ošetření proti němu je nutno provádět v jiných plodinách nebo aplikací neselektivních herbicidů mimo vegetační dobu.

b) ochrana proti chorobám

V České republice jsou nejvážnějšími chorobami jarního ječmene padlí travní (Blumeria graminis), rez ječná (Puccinia hordei), hnědá skvrnitost (Pyrenophora teres), rynchosporiová skvrnitost (Rhynchosporium secalis) a v posledních letech nabývají na důležitosti fusarioza (Fusarium sp.) a ramularie (Ramularia collo-cygni). Intenzita výskytu a škodlivost jednotlivých chorob v různých letech silně kolísá v závislosti na podmínkách prostředí i úrovni agrotechniky. Nepříznivý vliv na výskyt chorob v jarním ječmeni mají porosty ozimého ječmene v blízkém sousedství, protože jsou zdrojem silné infekce na jaře. Nejlepším a nejlevnějším opatřením proti výskytu chorob je kromě dodržování správné agrotechniky výběr odrůd odolných proti těmto chorobám. V současné době je na trhu mnoho odrůd s různým stupněm rezistence zejména proti padlí travnímu, rzi ječné, hnědé a rynchosporiové skvrnitosti. Šlechtitelé intenzivně pracují na vyšlechtění odrůd s odolností proti fuzariím a proti ramularii.

Choroby přenosné osivem

Pruhovitost (Helminthosporium gramineum) a sněť prašná (Ustilago nuda) jsou spolehlivě likvidovány mořením osiva. Hnědá skvrnitost (Pyrenophora teres) se přenáší jak osivem, tak posklizňovými zbytky, proto je moření účinné jen částečně.

Listové choroby

Padlí travní je nejčastěji se vyskytující chorobou jarního ječmene, jeho škodlivost kolísá v závislosti na ročníku. Padlí může být pozorováno na rostlinách ječmene poměrně brzy, již ke konci odnožování. Taková raná infekce může snížit výnos až o 10 – 15%, proto je nutný včasný postřik vhodným fungicidem. Pravděpodobný počátek výskytu padlí je možno očekávat po dosažení sumy průměrných denních teplot 250°C (ode dne vzejití). Ošetření tak připadá v úvahu podle doby výskytu padlí v období od konce odnožování až do plného vývinu posledního listu (DC 29 – 39). Pozdní aplikace fungicidů je však účelná pouze tehdy, jestliže se u většiny odnoží padlí vyskytuje na některém ze tří horních listů.
Padlí travní je vysoce proměnlivý patogen, jeho nově vznikající patotypy mohou napadat i odrůdy doposud rezistentní. V současné době je v České republice plně efektivní pouze odolnost podmíněná přítomností genu mlo, jehož mechanismus působení je jiný než u ostatních genů odolnosti a je předpoklad, že bude účinný ještě po dlouhou dobu. Kromě toho všechna šlechtitelská pracoviště využívají při šlechtění nových odrůd dalších, dosud efektivních genů rezistence. Jiným nepříznivým důsledkem vysoké proměnlivosti padlí je skutečnost, že se mohou objevit nové patotypy odolné proti některým účinným látkám fungicidů. Proto je vhodné používat na ochranu proti padlí střídavě přípravky s různými účinnými látkami.
Rez ječná se u nás vyskytuje nepravidelně a většinou ke konci vegetační doby, v některých letech však může působit dosti velké škody. Pokud dojde k výskytu epidemie až po vymetání, je možno použít nižší dávky fungicidů, pozdější výskyt již většinou nemá podstatný vliv na výnos zrna. Dobré účinky proti rzi ječné vykazují triazolové fungicidy. Odrůdové rozdíly v odolnosti jsou značné, většina odrůd má střední rezistenci, plně odolných odrůd není mnoho. Hnědá skvrnitost je částečně přenášena osivem, přezimuje na posklizňových zbytcích, brzy na jaře se objevuje na listech přezimovavšího výdrolu a na ozimém ječmeni. Vytváří hnědé síťovité nebo eliptické skvrny. Silnější výskyt této choroby lze očekávat v chladnějších a vlhčích letech. Také vyšší dávky dusíkatých hnojiv podporují větší napadení ječmene hnědou skvrnitostí. Pokud dojde k silnému rozšíření těchto skvrn od fáze sloupkování až do konce vegetace, může způsobit značné ztráty. Aplikace fungicidů je vhodná až při výskytu epidemie v druhé polovině vegetační doby. Mezi registrovanými odrůdami jsou určité rozdíly v odolnosti, žádná z nich však není plně rezistentní. Fuzaria v klasech nabývají v posledních letech na významu. Jednak je výskyt této choroby častější, jednak je věnována větší pozornost výskytu fuzariových mykotoxinů v zrnu ječmene. Tyto toxiny jsou zdravotně závadné, dostávají se až do konečných produktů (i piva) a mají i nežádoucí účinky na některé senzorické charakteristiky piva. Většina fungicidů má určitý účinek proti fuzariím. Zatím nejsou k dispozici odolné odrůdy.
Ramularie je nová choroba, která se k nám šíří z Bavorska a Rakouska. Způsobuje postupné žloutnutí až hnědnutí listů směrem od špičky. Větší epidemie se u nás vyskytla na některých místech v Čechách již v roce 1999, velmi silný výskyt byl zaznamenán téměř v celých Čechách a již i na Moravě v roce 2001. Objevuje se v druhé polovině nebo ke konci vegetační doby, její postup může být velmi rychlý a během několika dnů dokáže zcela zlikvidovat zelenou plochu listů. Zatím nejsou v sortimentu žádné odolné odrůdy, fungicidy proti ostatním listovým chorobám mají proti ramularii dosti dobrý účinek, zejména při pozdnější aplikaci.

Přehled nejdůležitějších chorob jarního ječmene
Choroba Výskyt Doba výskytu Škodlivost
Padlí travní Blumeria graminis ve všech oblastech téměř každoročně od sloupkování až do konce veg. střední až silná
Rez ječná Puccinia hordei v teplejších sušších letech druhá pol. vegetace malá až střední
Hnědá skvrnitost Pyrenophora teres ve vlhčích a chladnějších letech od vzejití až dokonce veg. střední až silná
Rynchospor. skvrnitost Rhynchosporium secalis ve vyšších a chladnějších oblastech od sloupkování až do konce veg. střední, někdy silná
Fuzariozy Fusarium sp. při vlhkém a teplém počasí po vymetání malá až silná
Ramularie Ramularia collo-cygni za vlhkého počasí ke konci vegetace střední až silná

c) ochrana proti škůdcům

Nejčastějšími škůdci ječmene jarního jsou kohoutci, mšice, bejlomorka sedlová, vrtalka ječná aj. Proti nim použijeme vhodný insekticid v souladu se schválenou metodikou. O aplikaci insekticidu rozhodujeme podle prognózy dosažení prahu ekonomické škodlivosti. Na trhu je řada přípravků na bázi různých účinných látek, vhodný insekticid volíme podle druhu škůdce a intenzity jeho výskytu. Mšice (kyjatka osenní, mšice střemchová, kyjatka obilná aj.) škodí na rostlinách ječmene sáním na listech a listových pochvách, případně i v klasech. Kohoutci (kohoutek černý a kohoutek modrý) se nejvíce vyskytují v letech s teplým, suchým počasím v období před metáním ječmene. Škodí jejich larvy, který vyžírají listy v podobě podélných proužků. Postiženy jsou především horní listy, které jsou potom nápadné světlou barvou.
Bejlomorka (její larvy) vytvářejí na stéble hálky sedlovitého tvaru. Pokud počet hálek na jednom stéble nepřesahuje tři, nedochází ke ztrátám na výnosu. Při kalamitním výskytu se může na jednom stéble vyskytovat 10 – 30 hálek. Vrtalka klade vajíčka do listových čepelí od konce května do konce června. Larvy vyžírají listová pletiva mezi horní a dolní pokožkou a způsobují vznik min a zasychání listů a případně i celé odnože.

Sklizeň a posklizňová úprava jarního ječmene

Sklizeň jarního ječmene se provádí zásadně až v plné zralosti zrna, kdy jsou zrna tvrdá a 75% nejhořejších kolének je zaschlých. Předčasná sklizeň má za následek snížení výnosu i jakosti. Při opožděné sklizni dochází k větším ztrátám lámáním stébla pod klasem, nepříznivě se mohou projevit plísně a porůstání v klasech. Velmi důležité je minimalizovat mechanické poškození zrna. K nejmenšímu poškození dochází při vlhkosti zrna 17 – 19%, při nižší vlhkosti se počet poškozených zrn zvyšuje. Při sklizni je nutné pečlivě seřizovat mláticí ústrojí kombajnu i několikrát denně tak, jak se mění vlhkost sklízeného obilí, aby poškození zrna bylo co nejmenší i za cenu poněkud vyšších sklizňových ztrát. To platí především při sklizni porostů pro sladovnické účely i porostů semenářských.
Posklizňová úprava a skladování. Při manipulaci se zrnem a při jeho skladování je nutné předcházet mechanickému i biologickému poškození. Maximální vlhkost skladovaného osiva nemá překročit 15%, osivo je potřebné aktivně provětrávat. Při vyšší vlhkosti musíme velmi opatrně dosoušet teplým vzduchem. Oddělené skladování podle odrůd a partií je pro množitele samozřejmostí, ale také sladařský průmysl nyní vyžaduje dodávky odrůdově jednotných partií. Aktivní větrání je předpokladem udržení dobrého stavu skladovaného zrna, v průběhu skladování je nutno pravidelně kontrolovat jeho teplotu, vlhkost a výskyt skladištních škůdců a v případě potřeby učinit potřebná opatření, aby nedošlo ke znehodnocení a ztrátám.
Jen dodržení celého komplexu agrotechnických zásad od přípravy půdy až do sklizně a skladování může vést k dobrému výnosu a jakosti sklizeného zrna jarního ječmene. Každé opomenutí nebo chyba se vymstí, protože jarní ječmen je „fajnovka“, která nese každé příkoří velmi nelibě. Správnou agrotechnikou lze do značné míry eliminovat vliv nepříznivých abiotických i biotických činitelů, naproti tomu nedodržením agrotechnických zásad je možno vše pokazit i za těch nejpříhodnějších přírodních podmínek. Dobrý porost jarního ječmene, vysoký výnos a špičková kvalita zrna jsou tou nejlepší vizitkou dobré práce pěstitele.

nahoru