Menu

Žito ozimé

Hospodářský význam ozimého žita v ČR

Ozimé žito je jednou ze základních obilnin pěstovaných v České republice. V minulosti to byla nejvíce pěstovaná obilnina (v roce 1929 přes 1 mil ha na území ČSR). Od počátku 60. let minulého století plochy žita neustále klesají a žito je nahrazováno jinými, výkonnějšími druhy obilnin, především ozimou pšenicí. Významné plochy pěstování žita ve světě jsou v Rusku, na Ukrajině, v Polsku, Německu, na Slovensku, v Pobaltí a ve Skandinávii. Menší plochy jsou ještě v Rakousku, na Balkáně, v Turecku, Argentině aj. Celkově je však žito považováno za obilninu okrajového významu, mimo oblastí s tradičním pěstováním a využitím pro výrobu chleba. Žito je určeno téměř výlučně pro potravinářské využití (především pečení chleba a v menší míře i v lihovarnickém průmyslu). Partie nevhodné pro mlynárenské zpracování se zkrmují a malá část produkce žita je využívána pro osivo. Určitá část porostů žita bývá využita pro sklizeň na zeleno jako nejranější zelená píce.
Česká republika by mohla být v produkci potravinářského žita plně soběstačná, pokud by se podařilo většinu žita sklízet v potřebné kvalitě. Toho se však často nedosáhne, neboť žito bývá v některých ročnících poškozeno porůstáním. Pak je nutné kvalitní potravinářské žito dovážet. Řešením by mohlo být pěstování odrůd odolnějších proti porůstání, pěstování žita v sušších a teplejších oblastech s časnější sklizní a vytváření určitých rezerv z příznivějších ročníků pro případy „mokrých let“, kdy bývá větší část žita poškozena porůstáním a jsou nižší výnosy zrna v důsledku vyšších sklizňových ztrát.
Možnosti vývozu přebytečného žita z ČR by mohly být do sousedních evropských zemí, do zemí západní Evropy nebo na Balkán. Se vstupem ČR do EU by se mohlo žito více uplatnit na trhu zemí EU.

Zařazení žita v osevním postupu

Žito není příliš náročné na předplodinu. Je možné jej řadit jak po zlepšujících předplodinách (luskoviny, jeteloviny, rané brambory, řepka), tak i po horších předplodinách, jakými jsou např. obilniny. Nemělo by však být řazeno opakovaně po sobě. Základním požadavkem je včasná sklizeň předplodiny tak, aby mohla být provedena včas předseťová příprava a zásev v požadovaném agrotechnickém termínu.
V osevním postupu se žito většinou řadí jako „doběrná“ plodina. Má dobré fytosanitární účinky na půdu a v půdě zanechává poměrně hodně organických zbytků z kořenového systému a ze strniště.

Odrůdová skladba

U ozimého žita jsou v současnosti využívány dva typy odrůd.
A. odrůdy typu volně se opylujících populací: tyto odrůdy jsou plastičtější, málo náročné na podmínky pěstování a na intenzitu agrotechnických opatření. Je u nich jednodušší a také levnější výroba osiva. Mají však menší výnosy. Délka stébla těchto odrůd je střední až delší, a proto jsou náchylnější k poléhání a je proto účelné u nich používat morforegulátory. V České republice jsou v této skupině v současnosti registrovány následující odrůdy:
Daňkovské nové: starší polská odrůda registrována v r. 1977. V současnosti postupně ustupuje novějším odrůdám. Má střední stéblo s dobrou odolností proti poléhání a dobré výnosy zrna. Nevýhodou je nižší odolnost proti plísni sněžné a porůstání.
Albedo: domácí odrůda registrována v r. 1991. Vhodná do všech oblastí, zvláště s nebezpečím zvýšeného výskytu plísně sněžné. Stéblo je střední až delší, odolnost k poléhání střední. Výhodou je zvýšená odolnost proti porůstání (dosahuje vyššího čísla poklesu). Nevýhodou je nižší odolnost k poléhání a dosahování nižších výnosů zrna. Selgo: domácí odrůda registrována v r. 1997. Dnes jedna z nejrozšířenějších odrůd žita v ČR. Výhodou je její ranost (asi o 2 – 3 dny) a dobrá odolnost proti poléhání, přestože má stéblo střední až delší. Výnosově překonává odrůdu Albedo. Má však menší odolnost proti porůstání.
Aventino: nová domácí odrůda registrována v r. 2002. Odrůda je vhodná pro všechny oblasti pěstování, zvláště s nebezpečím zvýšeného výskytu plísně sněžné. Je to nejvýnosnější odrůda ze skupiny odrůd populací. Stéblo má střední až delší, ale odolnost proti poléhání je dobrá. Je ranější asi o 1 – 2 dny. Vyznačuje se velkým zrnem s vysokou HTS a dobrou odolností proti porůstání. V sortimentu by měla nahrazovat odrůdu Albedo.
B. odrůdy hybridní: jedná se vesměs o zahraniční odrůdy, využívající principu heterozního efektu k dosahování zvýšeného výnosu zrna (oproti odrůdám populačním asi o 10 až 15 %). Vyššího výnosu zrna je dosahováno díky vyššímu počtu zrn v klasu a schopnosti zvýšeného produktivního zahuštění porostu. Zrno těchto odrůd je však drobnější, s nižší HTS a nižší mlynářskou výtěžností. Většinou mají nižší odolnost proti plísni sněžné a listovým houbovým chorobám. Problémem bývá v některých letech zvýšený výskyt námele v klasech. Odrůdy mají kratší stéblo s dobrou odolností proti poléhání. U hybridních odrůd je složitější výroba osiva, která zvyšuje cenu osiva pro spotřebitele (v současné době asi na dvojnásobek ceny osiva populační odrůdy) Toto zvýšení je částečně kompenzováno potřebou nižšího výsevku. V České republice jsou nyní registrovány hybridní odrůdy ozimého žita: Apart, Locarno, Marder a Rapid.

Osivo

Kvalitní osivo je základem pro dosažení požadovaného výsledku při pěstování žita s vysokou potravinářskou kvalitou. Zásadně by mělo být používáno certifikové osivo se zaručenými osivovými hodnotami. Výhodou tohoto osiva je zaručená kvalita z hlediska druhové a odrůdové čistoty, dobrý zdravotní stav osiva a jeho kvalitní namoření odpovídajícími mořidly. U odrůd typu populace je možno výjimečně použít osivo z přesevu ze zdravého a kvalitního porostu. U odrůd hybridních je nutné zásadně používat originální certifikované osivo. Přesévat hybridní odrůdy nelze!
Osivo žita by mělo být připravováno tříděním na sítě minimálně 1,8 mm bez příměsí jiných obilních druhů a plevelů. Osivo je nutné mořit. Pro moření lze použít mořidla uvedená v Seznamu registrovaných přípravků vydávaných SRS, při dodržení metodiky aplikace a dávkování přípravku. Mořením osiva zajistíme ochranu klíčních rostlin proti houbovým chorobám a částečně i ochranu proti plísni sněžné.

Příprava půdy, setí

Správné založení porostu je jedním ze základních předpokladů dosažení úspěchu při pěstování této obilniny. Je možné použít jak tradiční způsob předseťové přípravy, spočívající ve střední orbě provedené minimálně 2 týdny před setím a následné mechanické přípravě pozemku pro setí (smykování, vláčení, kompaktor apod.), tak i metody minimalizace předseťové přípravy (využití agregátů pro bezorební způsob setí). Tento způsob by mohl být zvláště vhodný po sklizni raných brambor, popř. i po luskovině, méně vhodný je po obilnině, kdy hrozí nebezpečí zvýšeného přenosu chorob z nezapravených rostlinných zbytků a také je zde riziko zvýšeného zaplevelení. Minimalizaci zpracování půdy před setím nelze použít při setí po jetelovině.
Předseťovou přípravu je nutné provést tak, aby se vytvořilo pevné osivové lůžko s nepřerušeným kapilárním přívodem vody ze spodních vrstev orničního profilu. Hloubka setí by pro žito měla být v rozmezí asi 2,5 až 4 cm.
Setí se provádí do řádků, přičemž optimální je co nejmenší meziřádková vzdálenost, která umožňuje vytvořit rostlině optimální úživný prostor. Není příliš dobré, pokud je meziřádková vzdálenost větší než 12 cm.
Žito nezbytně vyžaduje dodržení správného agrotechnického termínu pro setí pro příslušnou oblast. Porosty, které jsou zasety předčasně bývají zpravidla do začátku zimy přerostlé a mohou být během zimy snáze poškozeny vyzimováním. Při pozdním setí se vytvoří slabé, málo vyvinuté a slabě zakořeněné rostliny, které také hůře přezimují a následně poskytují nízký výnos. Správná rostlina žita na počátku zimy by měla mít vytvořeny alespoň 2 až 3 odnože (žito tvoří výnos převážně na podzimních odnožích) a měla by mít relativně krátké, pevné, k zemi přitisknuté listy. Porost by měl být kompletní, dobře zapojený.

Konečné agrotechnické lhůty pro setí žita
nadmořská výška stanoviště konečný termín setí žita
do 400 m 5. října
400 – 500 m 30. září
500 – 600 m 25. září
nad 600 m 20. září

Optimální termín pro setí žita je asi 1 týden před koncem agrotechnického termínu
Dalším důležitým agrotechnickým opatřením je u žita výsevek. Jak již bylo výše konstato-váno, porost žita by neměl být přehuštěný, aby se mohly vytvořit silné rostliny s dobře vyvinutým kořenovým systémem, dostatečně odnožené. Pro všechny rajonované odrůdy typu populace se doporučuje výsevek v množství 3,0 až 3,5 milionů klíčivých semen na 1 ha v příznivých podmínkách a 3,5 až 4,0 miliony klíčivých semen na 1 ha v méně příznivých podmínkách. V mimořádně nepříznivých podmínkách nebo při opožděném setí je vhodné zvýšit výsevek asi o 0,5 MKS/ha. V absolutním vyjádření se při průměrné hmotnosti obilek jedná o výsevní množství v rozmezí asi 120 až 150 kg osiva na 1 ha. U hybridních odrůd žita se doporučuje snížit výsevek asi o 0,5 až 1 MKS/ha vzhledem k intenzívnějšímu odnožování rostlin těchto odrůd. Výsevek tak u těchto odrůd může být v některých případech i nižší než 100 kg osiva na 1 ha.

Výživa a hnojení

Žito je obilnina, která není náročná na intenzívní výživu. Díky svému mohutnému kořenovému systému je schopno získávat živiny z větších hloubek. Proto je v osevním postupu řazeno často jako „doběrná plodina“ s nižší úrovní výživy.
Základní hnojení před setím by mělo být u žita směrováno především na hnojení fosforem a draslem podle úrovně půdní zásobenosti těmito prvky a dle příslušných plodinových metodik pro hnojení. Dusík před setím nedodáváme buď vůbec (po dobré předplodině), nebo jen v nízké dávce (20 až 30 kg N/ha), aby jej byly schopny malé rostlinky využít.
Jarní hnojení dusíkem dodáváme především v regenerační dávce co nejdříve v období odnožování. Použijeme dávku asi 30 až 40 kg N/ha a to ve formě granulovaného LAV. Další přihnojení (produkční) dusíkem provedeme v období sloupkování (BBCH 32 až 37) opět v dávce 30 až 40 kg N/ha. Je možné použít hnojivo v pevné i kapalné formě. Třetí jarní přihnojení není zpravidla u žita potřebné. Celková dávka dusíku během vegetace by měla být asi 70 až 90 kg N/ha. Významným intenzifikačním faktorem u žita je použití morforegulátorů. Ty u žita používáme především pro zkrácení a zpevnění stébla a zabránění předčasnému a silnému poléhání. Použití morforegulátorů pro zahuštění porostu a vyrovnání odnoží aplikací v období odnožování (BBCH 25 až 29) není zpravidla u žita žádoucí, a to především u hybridních odrůd. Jako vysoce efektivní se jeví aplikace morforegulátorů v období intenzívního dlouživého růstu stébla, tj. na konci sloupkování (BBCH 37 až 45). Je třeba použít morforegulátorů na bázi etephonu tj. např. CERONE, ETEPHON STEFES. Přípravky se aplikují v dávce 1,0 až 1,25 l/ha. Použití morforegulátorů je účelné v podmínkách vyšší intenzity. Naopak v podmínkách méně intenzívních, kde nehrozí silné a předčasné poléhání je lépe morforegulátory nepoužívat.

Ošetření porostů během vegetace

Mechanické ošetření porostů žita se dnes prakticky neprovádí. Pouze v případě velmi přehuštěných porostů na jaře je možno takové porosty převláčet šikmo na směr řádků a upravit tak hustotu. Podobně v případě silnějšího napadení plísní sněžnou je vhodné porosty brzy na jaře lehce převláčet a zároveň přihnojit dusíkem.
Základem ošetření porostu žita by mělo být herbicidní ošetření proti plevelům. Žito má sice dobrou konkurenční schopnost vůči plevelům, nicméně herbicidní ošetření by mělo být naprosto standardním pěstebním opatřením. Aplikaci herbicidů je možné provádět jak na podzim, tak i na jaře, podzimní ošetření se však jeví jako vhodnější a efektivnější. Výběr herbicidů použitelných v porostech žita v různých cenových relacích je dostatečný.
Ošetření proti chorobám není u žita příliš používaným opatřením a také jeho ekonomická efektivnost bývá kladná pouze v případě velmi silného napadení. Proti nejvýznamnější chorobě, kterou je plíseň sněžná je porost částečně chráněn použitím kvalitního osiva ošetřeného správným mořidlem. Listové houbové choroby mají na žitě jen omezenou škodlivost. Ošetření je účelné provést pouze v případě velmi silného napadení, kdy choroba je na listových pochvách a stéble. Jako nejvíce škodlivé se z tohoto pohledu jeví rzi (rez travní a rez žitná), kdežto padlí travní a listové skvrnitosti jsou méně nebezpečné. Pokud je potřebné provést fungicidní ošetření, mělo by být provedeno až během metání (BBCH 39 až 55). Dobrý účinek mají jak fungicidy triazolové tak i strobiluriny. Vzhledem k ekonomické efektivnosti doporučujeme např. fungicidy: Alert S, Tango super, Flamenco, Folicur BT, Tilt 250 EC a další. Ochrana proti škůdcům se u žita neprovádí.

Sklizeň a posklizňová úprava

Žito se sklízí v období žluté až plné zralosti, v době kdy má zrno vlhkost asi 15 – 16 %. Není dobré ponechat zrno přezrát, neboť pak dochází ke zvýšenému mechanickému poškození a lámání obilek. Protože má obilka žita vystupující klíček, snadno dochází k jeho mechanickému vyražení a snižuje se klíčivost zrna. Při pozdní sklizni také výrazně vzrůstá riziko porůstání v klasech, neboť žito má velmi krátkou dormanci a porůstání v klasech je velmi časté.

Pro sklizeň žita je nutné upravit mlátící ústrojí kombajnu tak, že se sníží otáčky asi na 1200 n/min a musí být větší vzdálenost mlátícího bubnu a koše. Zrno se ze žitných klasů poměrně dobře uvolňuje a citlivějším nastavením mlátícího ústrojí se snižuje nebezpečí mechanického poškození obilek.
Po sklizni je nutné zrno žita ošetřit vyčištěním od příměsí a případně dosušit na skladovací vlhkost, která by měla být asi 14 %.

nahoru