Agrotechnika pšenice ozimé
Jako první kritérium při rozhodnutí pěstování ozimé pšenice by mělo být k jakému účelu chceme ozimou pšenici pěstovat. Jakého chceme dosáhnout výnosu a kvality a kolik ekonomických prostředků můžeme do agrotechnických opatření investovat. S tím se jako první základní rozhodnutí jeví volba odrůdy. Zda požadujeme vysoce kvalitativní parametry sklizně u pekařských odrůd nebo chceme odrůdu využít pro krmení nebo další nepotravinářské zpracování a zároveň chceme dosáhnout co nejvyššího výnosu zrna. Informace o vlastnostech odrůd lze dohledat v propagačních materiálech firmy. Důležitá je i provenience získaného osiva. Pěstování státem uznaného osiva je zárukou uniformní kvality množitelského materiálu a deklarovaných vlastností odrůdy.
Pšenice ozimá je velmi náročná na předplodinu a její vhodnou volbou můžeme ovlivnit výnos i kvalitu. Nejvhodnějšími předplodinami jsou jeteloviny, luskoviny, vojtěška, tyto plodiny poskytují pro následnou plodinu dostatek organické hmoty s vhodným poměrem C:N a další mikroprvky. S narůstajícím významem olejnin v osevních postupech je vhodné zlepšit bilanci organické hmoty zaorávkou posklizňových zbytků. Při ponechání organických zbytků (řepky, máku, slunečnice) na povrchu pozemku je třeba řešit výživný režim individuálně dle konkrétních půdních podmínek. Pšenici ozimou je možné pěstovat i po pšenici, což se vzhledem v vysokému podílu pšenice v osevních postupech děje. Ale dochází ve většině případů k výnosové a kvalitativní deprivaci. V tomto případě je vhodné volit odrůdu tolerantní k obilní předplodině a podpořit rozklad slámy úpravou C:N.
Příprava půdy je po předplodině dalším faktorem, který ovlivňuje následný porost ještě před realizací setí. Pracovní operace mezi sklizní a setím souvisí se zvolenou technologií daného zemědělského podniku. Obecně lze jako optimální doporučit podmítku, orbu a kultivační operace, které napomáhají rozkladu organické hmoty, regulují stav vody a vzduchu v půdě. Minimalizační setí lze doporučit při suchých podmínkách, na půdách s větrnou erozí. Během přípravy půdy k setí je vhodné vyřešit i stav půdní reakce a vápnění. Ozimá pšenice vyžaduje spíše kyselou až mírně neutrální půdní reakci (pH 6,0 – 7,2), ale příliš kyselé prostředí snižuje významně možnost přijmu živin a následně i výnosové prvky. Nejčastěji volená úprava pH prostředí je provedena vápněním nebo vhodnou volbou hnojiv. Při řešení otázky půdní reakce je třeba zohlednit i agrochemické vlastnosti pozemku. Ozimé pšenici je nutné dodat na 1t zrna a validní množství hmoty 25 kg N, 5 kg P, 20 kg K, 4 kg S a cca 2,4 kg Mg.
Termín setí souvisí s vhodně zvolenou předplodinou a optimální včasnou přípravou půdy k setí. Pokud je toto v souladu, volíme termín setí od poloviny září do poloviny října. Při brzkém setí je třeba přihlédnout k možnost vysokého odnožení porostu ještě před zimou a incidenci výskytu přenašečů virových chorob. V případě naopak pozdního setí je vhodné podpořit úspěch pěstování výběrem odrůdy s vyšším mrazuvzdorností ev. tolerancí k pozdním výsevům, která zahrnuje i odolnost k fuzariózám, jejichž výskyt je u pozdních výsevů opakovaně prokazován. S termínem setí je úzce spjat i výsevek, při jeho výpočtu vycházíme ze zvolené agrotechniky a zkušeností v dané lokalitě. Jeho výšku ovlivňuje zároveň HTS a klíčivost osiva. Jako obecné hodnoty lze u včasného výsevu uvést 3,2-3,5 MKS/ha, u optimálního termínu setí 3,5-4,1 MKS/ha, pokud je nutnost pozdního výsevu a je předpoklad špatné polní vzcházivosti navyšujeme výsevek na 4,0-4,5 MKS/ha, vždy je ale nutné řídit se pěstebními doporučeními pro danou odrůdu nebo konzultovat výšku výsevku se obchodním zástupcem odrůdy.
Během vegetace je třeba porosty kontrolovat a sledovat vývojový stav pšenice. Podle tohoto je třeba volit termíny ošetření a hnojení. Pšenice ozimá je plodina se střední potřebou živin. Pro následnou sklizeň se nejvíce projevuje dusíkatá výživa. Celkovou dávku dusíku v průběhu vegetace dělíme na regenerační, kdy provedeme co nejdříve na jaře, ve fázi počátku odnožování, druhou část ve fázi plného odnožování. Následuje první a druhé produkční hnojení v počátku sloupkování a fázi praporcového listu. Poslední kvalitativní dávka je volitelná dle potřeby, v tomto případě ji aplikujeme v době metání. Veškeré poměry jednotlivých dávek je třeba přizpůsobit typu odrůdy a požadavku dalšího využití výnosu. Hnojení ostatními živinami je úzce spojeno s možností využití dusíkatých hnojiv, rostlina by neměla strádat výrazným deficitem žádných živiny, aby byla podpořena tvorba sušiny. Hnojení sírou můžeme aplikovat během vegetace i v pevném skupenství společně s hnojením dusíkem. Hnojení draslíkem a fosforem směřujeme společně se základním hnojením.
Ošetření morforegulátory během vegetace je v součinnosti s původním záměrem vedení porostu, i zde je nutné přihlédnout k náchylnosti odrůd k poléhání nebo jejich schopnosti odnožování a k celkovému stavu porostu. Dávky morforegulátoru je vhodné dělit, abychom měli možnost pracovat s porostem více individuálně a věnovat aktuálnímu stavu. První dávka morforegulátoru lze aplikovat ve fázi sloupkování BBCH 28-30. Později ve fázi BBCH 37 aplikujeme druhou dávku. Jednotlivé dávkování a odolnost odrůd k poléhání lze zjistit u jednotlivých pěstitelských doporučení.
Ochrana rostlin vůči patogenům, škůdcům a pleveli je dána stavem porostu. Aplikace herbicidů je nutné zvážit při vysokém zaplevelení pozemku, kdy by mohlo dojít ke snížení výnosu nebo jakosti. Fungicidní ošetření volíme podle tlaku chorob, prognózy výskytu a odolnosti odrůd k jednotlivým chorobám. Pokud není tlak chorob velký, často stačí jedno fungicidní ošetření, které ochrání rostliny delší dobu. Při nepříznivém průběhu počasí a prognózy výskytu patogenů využíváme dvě fungicidní ošetření. Je vhodná aplikace na konci odnožování až počátku sloupkování, která porost ochrání před stéblolamem, rzemi, padlím a počátečnímu stádiu listových skvrnitostí. Druhá aplikace je provedena s cílem ochrany praporcového listu a klasu, tedy působí proti listovým skvrnitostem a fuzariózám klasu. Výskyt škůdců na rostlinách je podnětem pro zvážení jejich chemické regulace, ale i zde je nutné věnovat pozornost místním podmínkám, vlastní zkušenosti s pozemkem, průběhu vegetace a vlastní zkušenosti s odrůdou.
Sklizeň porostu je určena průběhem počasí během celé vegetace a stavem porostu. Zrání většinou neprobíhá na celém pozemku rovnoměrně. Jako první dozrávají rostliny disponované na slunnou stranu a na okrajích či řidších částech pozemku. Při rozhodování o sklizni je třeba brát v potaz všechny odnože, protože jako první dozrává hlavní odnož a spodní patra až později. Nejvhodnější je provádět sklizeň při žluté zralosti, kdy je většina rostliny slámově žlutá a zaschlá. Vlhkost zrna při sklizni by měla být okolo 15%. Vlhké zrna je po sklizni nutné dosušit, aby nedošla k zapaření a dalším škodám na výnosu. Po sklizni je vhodné zrno předčistit. Dlouhodobé skladování je možné při zachování optimálních skladovacích podmínek, to je zaručení stálé vlhkosti zrna a nepřístupu škodlivých činitelů. Při prodloužení doby sklizně je nutné volit další postup podle odolnosti jednotlivých odrůd. Jako možnost rozdělení sklizně se nabízí pěstování více odrůd s rozdílnou dobou dozrávání.
