BOB POLNÍ 

BOB POLNÍ –  DOPORUČENÁ AGROTECHNIKA

       Bob je krmnou plodinou pěstovanou jak na zrno, tak k produkci kvalitní píce. Zrno je vhodnou bílkovinnou komponentou krmiv pro vysoký obsah N–látek (31-33 %) a významné je i vysoké zastoupení nepostradatelných aminokyselin.

       Bob je stejně jako ostatní luskoviny náročnější na pedoklimatické podmínky. Nejlépe se mu daří v oblastech s mírným, spíše chladnějším podnebím s dostatkem srážek a dobrou zásobou vody v půdě. Bob nemá vysoké nároky na teplo, klíčí při 3–4 °C a mladé rostliny snášejí mrazík do -4°C. Pro pěstování jsou nejvhodnější středně těžké půdy v nevýsušných polohách všech výrobních typů. Bob má příznivý vliv na fyzikální stav půdy, pro jeho fytosanitární účinky jej řadíme nejčastěji mezi dvě obiloviny. Zanechává půdu s dobrou zásobou živin, až 30 % asimilovaného vzdušného dusíku zůstává k dispozici následné plodině. Z hlediska zdravotní kondice není vhodnou předplodinou pro jeteloviny kvůli společným původcům houbových chorob. Půdní reakce pro bob by měla být neutrální až slabě kyselá.

Příprava půdy a setí

       Při jarní předseťové přípravě půdy je nutné se vyvarovat utužení půdy, je zapotřebí minimalizovat polní operace. Bezprostředně před výsevem je vhodné prokypřit půdu do hloubky seťového lůžka, tj. 8 cm. Kůlovitý kořen má schopnost se vypořádat i s hrudovitostí a vyšší půdní vlhkostí. Zárukou pěstitelského úspěchu je zdravé osivo s vysokou biologickou hodnotou. Moření lze provést přípravky registrovanými pro bob. Optimální výsevek bobu v čisté kultuře při pěstování nízkých beztaninových odrůd je 600–700 tisíc klíčivých semen na hektar, u klasických odrůd 450–500 tisíc na hektar. Bob sejeme co nejdříve na jaře do řádků širokých 15–30 cm, do hloubky 6–8 cm. Bob snáší přízemní mrazíky do -4 °C. HTS se pohybuje mezi 450–550 g, běžné výsevky jsou od 250–400 kg/ha. Nedoporučujeme pozdní setí a mělčí výsev z důvodu možného poškození preemergentními herbicidy. Po zasetí je vhodné pozemek uválet.

Hnojení

       Při hnojení bobu je nutno brát v úvahu jeho specifické vlastnosti, především schopnost symbiotické fixace dusíku a schopnost přijímat živiny z těžko rozpustných sloučenin. Vyšší hladina minerálního dusíku v půdě snižuje tvorbu i aktivitu rhizobiálních bakterií a tím omezuje příjem dusíku z ovzduší. Bob dovede využít staré půdní síly, takže o výši výnosu zpravidla rozhoduje úroveň hnojení v celém osevním sledu. Při hnojení semenářských porostů by měl být určující agrochemický rozbor půdy. Hnojiva ve středních dávkách lze aplikovat při předseťové přípravě půdy v dávce 20–30 kg P/ha a do 50 kg K/ha, přičemž vyšší dávky draslíku mají negativní vliv na klíčení. Hnojení dusíkem není zpravidla nutné, lze použít startovací dávku do 20 kg N/ha v případě nízké zásoby pohotového dusíku. Tato plodina dobře snáší i organické hnojení.

Ochrana

       Nejspolehlivějším chemickým opatřením proti dvouděložným plevelům je aplikace preemergentních herbicidů, které jsou registrovány do bobu. Graminicidy lze použít na začátku intenzivního růstu bobu, tj. do výšky 15–20 cm. Postemergentní aplikace herbicidů vyžaduje dodržení metodických pokynů, bob je vůči chemikáliím citlivý. Při aplikaci je vhodné použít vyšší dávky vody a ošetřovat za slabého slunečního svitu při teplotě do 22 °C. Bob neošetřujeme bezprostředně po dešti, protože dochází ke smývání ochranné voskové vrstvy na listech.

       U bělokvětých odrůd je nutné kvůli absenci taninu, který má vliv na přirozenou obranyschopnost, věnovat zvýšenou pozornost výskytu škůdců. V období vzcházení se jedná o brouky z rodu Sitona spp., během celé vegetace se mohou vyskytovat třásněnky (Thysanoptera) a mšice (Aphis spp.) jako přenašeči viróz. V období dokvétání je vysoká pravděpodobnost výskytu zrnokazů (Bruchus spp.), kteří mohou znehodnotit celou sklizeň. Z tohoto důvodu doporučujeme opakovanou aplikaci insekticidů.

       Nejzávažnější chorobou bobu je Ascochyta fabae, která je přenosná semenem a fungicidní ochrana je nedostačující. Další chorobou je infekce komplexem kořenových a krčkových patogenů (Fusarium sp., Phomopsis fabae, Pythium debaryanum, Rhizoctonia solani), jde o dispoziční nemoci, které jsou podporovány nevhodnou agrotechnikou. Běžnou chorobou je hnědá skvrnitost bobu (Botrytis fabae), jež se projevuje hnědými skvrnami a její agresivnější forma Botrytis cinerea způsobuje defoliaci až odumření celých rostlin. Chemická ochrana během vegetace je možná s využitím registrovaných fungicidů. Na bobu se vyskytuje celá řada viróz, účinnou ochranou je především prostorová izolace od porostů jetelovin a včasná chemická ochrana proti přenašečům.

Sklizeň

       O termínu sklizně bobu rozhoduje způsob jeho pěstování. U porostů určených k výrobě kvalitní objemné píce je nejčastěji využívána metoda sklizně celých rostlin systémem silážování drtě, tzv. metoda GPS. Optimální doba sklizně na siláž je tehdy, když sušina drtě dosáhne 35-40 %, monokulturně pěstovaný porost je na počátku žluté zralosti, semena jsou pevná a lusky ve spodní třetině již černé. Další způsob pěstování bobu, jako krycí plodiny pro podsev jetelovin, vyžaduje snížení výsevku na 0,4 MKS s využitím širších řádků. Sklizeň semenného porostu se provádí přímo kombajnem – optimální doba je v plné zralosti při poklesu vlhkosti semen na 20 – 22%. Při nízké vlhkosti výrazně stoupá procento mikropoškození, které snižuje klíčivost a potažmo vzcházivost. Po sklizni je zapotřebí i zdánlivě suché osivo 24 hodin ventilovat a poté vyčistit, případně dosušit na optimální 15 % vlhkost.