1. Význam jarní pelušky v zemědělské praxi

Peluška jarní je zdrojem kvalitní a na bílkoviny bohaté píce určené především pro skot a též vynikající předplodinou obohacující půdu o dusík, zlepšuje půdní strukturu a působí fytosanitárně. Díky rychlému počátečnímu růstu, dlouhé lodyze a bohatému olistění je velmi vhodná do jarních a letních luskovinoobilních směsek využívaných na zelené krmení či senáž, lze ji však pěstovat i v čisté kultuře. Nejvhodnějšími komponenty ve směskách jsou jarní obilniny (hlavně jarní pšenice či jarní ječmen), ale lze přidat i bob, kukuřici nebo slunečnici. Jarní peluška nachází své uplatnění i jako zelené hnojení v osevních postupech s vysokým zastoupením obilnin a cukrové řepy a to zejména v zemědělských podnicích bez živočišné výroby. Tato plodina je schopna poskytovat při sklizni již začátkem kvetení v průměru 30 až 40 tun/ha zelené píce, což odpovídá 5 až 7 tunám sena/ha. Průměrný výnos hrubých bílkovin činí zhruba 1000 kg/ha. Přitom do fáze počátku kvetení se dostávají jednotlivé odrůdy v závislosti na své ranosti průměrně za 63 až 70 dnů od zasetí. Pro sklizeň semena jsou většinou ponechávány jen porosty seté v čisté kultuře určené k výrobě osiva. Výroba osiva ze směsi s obilovinu je možná avšak je nutné zvolit vhodnou směs a kvalitní čističku, která je schopná oddělit semena pelušky od semene obiloviny. 

2. Odrůdová skladba

Akciová společnost SELGEN vyšlechtila na ŠS v Chlumci nad Cidlinou celou řadu výkonných odrůd pelušky jarní vhodných pro pícní využití. Tyto odrůdy jsou listového typu,  mají rychlý počáteční růst, dlouhou lodyhu, normální olistění a fialový květ. Všeobecně se vyznačují dobrým zdravotním stavem a průměrnou odolností k poléhání, jsou nenáročné na podmínky a tedy je lze pěstovat ve všech výrobních oblastech ČR. Nacházejí uplatnění i v zahraničí, kde díky své vynikající předplodinové hodnotě je peluška ve větší míře než u nás využívána jako letní meziplodina. 

Arvika, známá, velmi rozšířená odrůda byla registrována již v roce 1972. Pozdní, plastická a velmi rozšířená odrůda je také zaregistrovaná na Slovensku, v Německu, Rakousku, Irsku a Estonsku. Výnosově Arviku mírně překonávají dále uvedené novější odrůdy. Její výhodou je nižší HTS, pohybující se v rozmezí 150 – 160 g a poměrně jistý, stabilní semenářský výnos. 

Andrea, odrůda je zaregistrovaná v ČR od roku 1996. Polopozdní odrůda s mohutným počátečním růstem. Zvláště na sebe upozornila velmi vysokým výnosem hrubých  bílkovin v době pícní zralosti. Hmotnost tisíce semen (HTS), je nízká až střední v průměru 160-170 g. Andrea je zaregistrovaná též v Rakousku. 

Effecta  je registrovaná v ČR od roku 2020, polopozdní odrůda s dlouhou lodyhou. Vyniká velmi vysokým obsahem zelené hmoty 113,4 % a velmi vysokým výnosem suché hmoty 114,1%, na průměr odrůd Andrea a Arvika. Průměrná HTS se pohybuje v rozmezí 150-160 g na úrovni odrůdy Arvika. Odrůda se vyznačuje vysokým výnosem semen v semenářských porostech. 

Galaxy,  polopozdní odrůda  byla registrována v ČR v roce 2022. Její předností je vysoký nárůst zelené hmoty a možnost dlouhodobého pícninářského využití. Je semenářsky jistá, s nižší průměrnou HTS 140 – 150 g je nejdrobnější jarní peluškou ze sortimentu Selgen, a.s. 

Konec stránky 

Přehled vlastností odrůd jarní pelušky je uveden v následující tabulce: 

3. Doporučená agrotechnika

Uvedené odrůdy pelušky jarní jsou vhodné do všech výrobních oblastí ČR, nejvyšších výnosů píce však dosahují v oblastech s dostatkem srážek v průběhu vegetace. Pelušce se daří prakticky na všech půdách, kromě suchých písčitých a mokrých kyselých. Pro pěstování na semeno jsou nejvýhodnější spíše vlhčí kukuřičná a řepařská oblast a méně vlhká bramborářská výrobní oblast. Na stejném pozemku doporučujeme zakládat množitelské porosty pelušky po sobě či po hrachu nejdříve za 3 až 4 roky, z důvodu v půdě dlouhodobě přežívajících houbových chorob. Sama je velmi dobrou předplodinou pro obilniny a cukrovku.  

Při hnojení semenářských porostů by měl být vodítkem agrochemický rozbor půdy. Schopnost luskovin symbioticky fixovat vzdušný dusík je nutné při hnojení respektovat. Porost pelušky je schopen obohatit půdu díky kořenové exkreci živin o 25 až 50 kg N/ha, který bude mít k dispozici následná plodina. Vysoké dávky dusíkatých hnojiv negativně ovlivňují počet hlízek. Pro rozvoj a optimální činnost hlízkových bakterií je potřebná slabě kyselá až neutrální půdní reakce. Důležitým výživovým opatřením je tedy úprava pH půdy vápněním. Je-li pH nižší než 6,2 – vápníme na podzim mletým vápencem. Při předseťové přípravě půdy aplikujeme fosforečné hnojivo v dávce 50 – 70 kg P205 /ha, draslem hnojíme v dávce 80 – 120 kg K20/ha, startovací dávku dusíku nepoužíváme nebo nejvýše do 20 kg/ha na půdách s nízkým obsahem zbytkového N. Pícní porosty zpravidla nehnojíme a z důvodu krátké vegetační doby ani neošetřujeme chemicky proti plevelům, hustý pícní porost s rychlým vývojem plevele potlačí. 

Při jarním výsevu množitelských či pícních porostů po nejčastější předplodině – obilnině – je třeba provést podmítku a na podzim kvalitní hlubokou orbu (pozor na doržení GAEC). Jarní předseťovou přípravu pak zaměříme na urovnání pozemku a kvalitní přípravu seťového lůžka. Po hrubém urovnání pozemku provedeme základní hnojení. Vlastní konečnou přípravu půdy provádíme s cílem optimální přípravy seťového lůžka v hloubce 5 – 6 cm. 

Při setí pelušky jako letní strniskové meziplodiny po sklizni hlavní plodiny je často nutné provést místo klasické přípravy půdy minimální zpracování, zvláště při nebezpečí pozdního zasetí. Není-li po obilnině sklizena sláma – je podrcena, doporučujeme plošnou aplikaci kapalného dusíkatého hnojiva s podmítkou, protože bakterie rozkládající slámu dusík z půdy vyčerpají. Setí pak lze uskutečnit secí kombinací s rotačními branami. Je-li sklizena sláma či zařazujeme-li letní meziplodinu po okopanině, provedeme buď bezorebné setí nebo mělké zpracování půdy diskovými či šípovými podmítači a setí uskutečníme bez další přípravy s využitím například secích kombinací s rotačními branami. 

Množitelské porosty a jarní směsky vyséváme co nejdříve na jaře, jakmile lze řádně připravit pozemek. Letní směsky vyséváme po sklizni ozimého ječmene, raných bramborách a dalších včas sklizených plodinách. Používáme zásadně uznané osivo. V semenářských porostech vyséváme v čisté kultuře 0, 8 až 1 mil. klíč. semen/ha do hloubky 5-6 cm. Při pícním využití je možné vysévat v čisté kultuře 1 až l, 2 mil. klíč. semen/ha. Při nejčastějším způsobu využití v luskovinoobilních směskách vyséváme 0,4 – 0,5 mil. klíčivých semen/ha pelušky-což je 70-80 kg/ha a 22,5 mil. klíč. semen/ha obilniny (jarní pšenice, jarní ječmen), což je 80-100 kg obilí/ha. Peluška na semeno by měla být vysévána do řádků širších-tj. 20-25 cm. Větší prostor napomáhá lepšímu zakládání generativních orgánů a nenutí rostlinu růst vyloženě vegetativně. Naopak užší řádky (12,5 cm) přispívají u pícních porostů k rychlejšímu zapojení, zvýšení konkurenceschopnosti vůči plevelům a k lepšímu hospodaření s půdní vláhou. Po zasetí je vhodné pozemek za sucha uválet – obnoví se půdní kapilarita a urovná pozemek. 

Semenářské porosty vysévané v čisté kultuře určené k výrobě osiva ošetřujeme proti plevelům nejčastěji herbicidy aplikovanými po zasetí-před vzejitím (preemergentní herbicidy). Někdy je v případě druhotného zaplevelení nutné další ošetření porostu po vzejití a to postemergentními přípravky, které volíme dle druhového zastoupení plevelů. V pelušce používáme herbicidy určené do pelušky či hrachu polního a to dle platných metodických příruček pro ochranu rostlin. 

Ze škůdců je třeba pozornost věnovat již po vzejití listopasu čárkovanému, který se živí žírem na listech a jeho larvy vyžírají kořeny a hlízky. Ošetřujeme pouze při kalamitním napadení ve fázi 3-4 listů. Nebezpečná je též mšice – kyjatka hrachová, která škodí sáním vegetačních vrcholů, jež zasychají a dále hlavně tím, že přenáší virózy. Doporučujeme množitelské porosty ošetřit nad prahem škodlivosti, což je 3-5 mšic na 1 rostlinu a to některým z metodikami doporučených insekticidů. Postřik proti kyjatce hrachové bývá většinou současně i proti třásněnce hrachové, která je též savým škůdcem. Semenářské porosty mohou napadnout  škůdci semen zrnokaz hrachový, který klade vajíčka na lusky na počátku jejich tvorby a pokud kvetení trvá déle, klade znovu v druhé generaci ke konci kvetení.  Méně častý obaleč hrachový snižuje klíčivost semen v důsledku žíru housenek. K jeho signalizaci se používají feromonové lapáky, na základě počtu chycených obalečů se podle platné metodiky uskuteční chemické ošetření porostu, zpravidla 1 až 2 týdny po odkvětu. 

K nejzávažnějším chorobám napadajícím pelušku patří komplex kořenových a krčkových chorob. Tento komplex tvoří převážně houby: Pythium, Aphanomyces, Fusarium , Rhizoctonia, Phoma a další. Jejich rozvoj a tím i škodlivost jsou do značné míry dány průběhem počasí za vegetace. Totéž platí o komplexu antraknóz (ascochyta komplexu) tvořeném houbami Phoma , Mycosphaerella a Ascochyta. Tento komplex hub vyvolává skvrnitost listů, stonků a lusků a může přecházet i na semena. Hlavně u letních výsevů se může na pelušce objevit padlí hrachové (Erysiphe pisi), jež snižuje kvalitu píce. Uvedené houby kromě Ascochyty a padlí v půdě dlouhodobě přežívají. Ascochyta je přenosná pouze osivem. Přímá chemická ochrana množitelských porostů proti listovým chorobám fungicidy se neprovádí- je nedostatečně účinná a málo rentabilní. Omezení škodlivosti chorob nadzemních částí rostlin lze docílit dodržováním agrotechnických opatření. Efektivním opatřením je používání certifikovaných osiv zabezpečující ochranu proti chorobám přenosným osivem. Osiva infikovaná těmito patogeny je nutné účině mořit. V ochraně proti kořenovým a krčkovým chorobám je důležité provádět kvalitní agrotechniku. Je třeba dodržovat zásady střídání plodin a dále nesít pelušku do půdy , kde mohou být rezidua herbicidů, která porost oslabují. Na pelušce též škodí řada viróz- nebezpečí napadení se snažíme snížit hubením jejich přenašečů ( kyjatek ) a dodržením izolační vzdálenosti semenářských porostů od jetelovin, které jsou hlavními rezervoáry virů. 

Semenářské porosty sklizíme přímým způsobem za pomoci kombajnů – optimální doba je v plné zralosti při vlhkosti semena 16-20 %, kdy semeno bývá tvrdé a rostlina suchá kromě vrcholové části. Při sklizňové vlhkosti pod 14 % stoupá poškození semen a ta mohou špatně klíčit. Sklizeň velmi ztěžuje zaplevelení porostu, zvyšují se ztráty a sklizené osivo může být velmi vlhké. 

Dle provozních zkušeností je nejvhodnější i suché osivo nejprve alespoň 24 hodin provzdušnit ventilací, dále provést vyčištění a při vyšší vlhkosti případné postupné dosoušení až na normou stanovenou nejvyšší vlhkost 16 %. 

Optimální termín pro pícní sklizeň luskovinoobilní směsky je po rozkvětu pelušky a na začátku metání obilniny. Pícní zralost u pelušky ( tj. doba po rozkvětu, kdy se začínají objevovat lusky) je přesně charakterizována fázemi 5. l. a 5. 2. Fáze 5. 1. = objevení se 1. lusku, květní plátky zaschly a lusk je zcela viditelný a větší než původní květ. Fáze 5. 2. = fáze zelených lusků, lusky spodních dvou pater dosahují normální délky, ukončily prodlužovací fázi, jsou ploché s malými semeny. V průběhu těchto dvou fází by tedy měla sklizeň píce proběhnout. Okrajově je možné nesklizené zbytky porostů použít na sklizeň metodou GPS. Protože peluška dobře snáší přízemní mrazíky, můžeme výsevem letních strniskových směsek prodloužit zelené krmení do pozdního podzimu.